Tisíce lidí se se mnou vydaly v noci 4. prosince do Boston Common (veřejného parku v centru Bostonu) protestovat, rozhořčeny nad rozhodnutím soudu, který se rozhodl neobvinit policisty ze zabití Michaela Browna z Fergusonu a Erica Garnera z New Yorku. Dav převážně mladých lidí zaplavil rozsáhlý park v centru města a zastínil tak každoroční rozsvěcování vánočního stromečku, které se koná několik stovek metrů od Státního domu, který leží na úplném vrcholku parku.
Nepokoje vypukly minulý týden ve Fergusonu ve státě Missouri potom, co se 12 porotců (9 z nich bílé pleti) rozhodlo neobvinit policistu Darrena Wilsona, který zastřelil 18letého černocha Michaela Browna. Jeho smrt rozpoutala po mnoho dní masové demonstrace a ty se také zasloužily o odpověď policejních sil. Právě tento týden porota v New Yorku zamítla obvinění policisty Daniela Pantalea, který v potyčce udusil Erica Garnera, jenž prodával bez licence cigarety.
Videozáznam z mobilního telefonu dokazuje, že Garner prosil o slitování a stále opakoval to, co se stalo heslem demonstrantů: „Nemůžu dýchat!” Video bylo pořízeno Ramseyem Ortou, přítelem Garnera, který byl později obžalován z prodeje zbraní.
Komunity napříč Spojenými státy jsou šokovány a rozzuřeny rozhodnutím poroty v obou případech. V New Yorku, Chicagu, Philadelphii a Bostonu tento týden dali demonstranti hlas hashtagům jako #BlackLivesMatter a #ICantBreathe, které zahlcují sociální média od chvíle, kdy soud rozhodl o nevině policistů. A oživení klasických protestních zpěvů, které vznikly už dávno před touto kauzou, nám připomíná, že tento problém není nic nového:
„Hej, hej! Hou, hou! Tito rasističtí policisté musí odejít!”
„Žádná spravedlnost, žádný mír! Žádná rasistická police!”
V Bostonu policisté přijeli na místo, kam demonstrace směřovala, veřejnými autobusy s nápisem „Policie”. Oblečení v neonově žlutých vestách a vlněných kloboucích se policisté postavili do řad za majestátní brány, které oddělují Státní dům od veřejného parku. Policisté stáli vedle sebe, rameno na rameni a ruce složeny před sebe, na velkých schodech. Čtyři muži v oblecích a dlouhých kabátech stáli na balkoně a dívali se na nás. Navzdory otázkám a výkřikům frustrovaných demonstrantů zůstali policisté tiší. Muselo jim být přikázáno, aby nereagovali.
Demonstranti pak započali, i přes velký mráz, pouť Bostonem – od velkých mostů až k výpadovkám na dálnici. Naše skupina tisíců nespokojených zastavila dopravu v mnoha směrech na celé hodiny.
Řidiči textovali a volali, někteří i fotili a natáčeli kolemjdoucí dav. Mnozí zamávali nebo zatroubili na jeho podporu. Někteří otevřeli okna a drželi ruce schované v rukavicích na mrazivém vzduchu, aby si mohli s demonstranty plácnout, jiní se zase zamračili a čekali, až bude silnice volná.
Protesters lie on Rutherford St in Charlestown, Boston @WBUR pic.twitter.com/lRLWnUZpGD
— Frederic Thys (@fredthys) December 5, 2014
Demonstranti ležící na Rutherfordově ulici v Charlestownu v Bostonu.
Pochodovali jsme přes Charlestown Bridge a předváděli scénky a výkřiky inspirované policejní brutalitou, která naše shromáždění vyvolala. Celou noc tisíce rukou, pokrytých kůží každého odstínu, vystřelovaly do mrazivého vzduchu a s nimi znělo skandování: „Ruce vzhůru! Nestřílejte!” Znovu a znovu křičeli demonstranti: „Nemůžu dýchat!” Cedule z kartonu připomínaly černochy, které policisté zabili, od Oscara Granta přes Rodneyho Kinga až k Amadouvi Diallovi, 23letému guinejskému imigrantovi, který byl v roce 1999 zabit 41 střelami newyorských policistů, když chtěl z kapsy vytáhnout peněženku.
We do matter. #HandsUpDC we’re ready. pic.twitter.com/zgggxv9AS1
— Praline Queen (@blowticious) December 4, 2014
Na nás záleží. #HandsUpDC (ruce vzhůru hlavní město), jsme připraveni.
Jak je možné, aby tolik lidí ztratilo život pro to, aby se stali symbolem systémové krize? Aby se stali symbolem něčeho, co je příliš velké na to, aby se to nazývalo jen problémem, něčeho, co je tu po staletí?
Na úpatí Bunker Hillu, místě jedné z nejdůležitějších bitev americké války za nezávislost, jsme si všichni lehli na silnici před dlouhé fronty aut čekající na náš odchod. Místo toho, abychom nadále zpívali, tleskali nebo zvedali ruce, jsme se všichni na dlouhou dobu utišili. Potom jsme jako hejno ptáků postupně vstali a začali znovu pochodovat.
Ellery Roberts Biddleová je editorka Global Voices Advocacy a Berkman Fellow na Harvardově univerzitě.