Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Proč se stal z palmového oleje takový problém — a co s tím můžeme dělat?

Oil palm fruits in Jambi, Indonesia. Photo by Iddy Farmer for Center for International Forestry Research (CIFOR). CC-BY-NC-SA 2.0

Plody palmy olejné v Jambi v Indonésii. Foto Iddy Farmer pro Mezinárodní centrum pro lesnický výzkum (CIFOR). CC-BY-NC-SA 2.0

Tento článek Michaela Kodase byl původně zveřejněn na webových stránkách Ensia.com, které mapují mezinárodní aktivity cílené na ochranu životního prostředí. Jeho publikování je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.

Když jsem minulý srpen letěl nad indonéskou Sumatrou, napočítal jsem pod sebou bezmála tucet kouřových sloupců, stoupajících z tamních rozsáhlých džunglí a plantáží. Některé z nich dosahovaly na vrcholu šířky skoro půl míle a vypadaly jako kůly, co podpírají oblohu. Indonéská Agentura pro prevenci živelných pohrom zaznamenala ten týden v provincii Riau 143 lesních požárů. Téměř jistě měly všechny souvislost s odlesňováním a obděláváním půdy za účelem pěstování palmy olejné.

Produkce palmového oleje — který je obsažen v obrovském množství potravin a kosmetických produktů a který slouží i k výrobě biopaliva — s sebou nese mnoho problémů pro životní prostředí. Je hlavní příčinou plošného kácení indonéských deštných pralesů, přímo se podílí na likvidaci přirozeného habitatu flóry a fauny a negativně přispívá ke globálním klimatickým změnám. Z nádrží odpadních vod v palmových rafineriích se uvolňuje velké množství metanu, který jako skleníkový plyn zachytává teplo až 34krát účinněji než oxid uhličitý.

Díky své všestrannosti a využitelnosti v mnoha odvětvích bude velmi obtížné negativní dopady produkce palmového oleje omezit. Určitá řešení však existují.

Hoří nám za patami

Pár dní po svém příletu do Riau na Sumatře jsem se vydal na jeden z požárů deštného pralesa podívat. Po cestě přes rašelinu jsem za sebou zanechával stopy o hloubce dobrých 25 centimetrů. Zvedal se z nich jemný dým.

Právě v těchto místech, v doutnajících rašeliništích, která tvoří podloží pralesů, je negativní klimatický dopad nejevidentnější. Nejčastějším způsobem, jak uvolnit prostor pro vznik nové palmové plantáže, je původní deštný prales vypálit. Většina rozsáhlých lesních požárů v Riau hoří na rašelině — bažinatých vrstvách rozkládající se vegetace, které místy dosahují hloubky až 18 metrů.

Fires associated with clearing land for oil palm plantations in the Indonesian province of Riau release massive amounts of carbon into the atmosphere and spread health-harming haze across the landscape. Photo by Aulia Erlangga for Center for International Forestry Research.

Požáry v indonéské provincii Riau souvisejí s přeměnou deštných pralesů na palmové plantáže. Během nich se do atmosféry uvolní obrovské množství uhlíku. Škodlivý kouř se šíří do dalekého okolí. Foto Aulia Erlangga pro Mezinárodní centrum pro lesnický výzkum.

Rašeliništní půda obsahuje 28krát více uhlíku než půda minerální. V důsledku působení tlaku, vysokých teplot a času v řádu milionů let se tento uhlík přeměňuje na uhlí. Když se stromy z pralesního rašeliniště odstraní a vznikne plantáž, může jediný hektar rašeliny uvolnit do ovzduší až 6 000 tun oxidu uhličitého. Podle vědeckých odhadů se během transformace sumaterských deštných pralesů na plantáže v roce 2012 uvolnilo do ovzduší o 75 procent více uhlíku v porovnání s devadesátými léty minulého století. Palma olejná se šíří závratnou rychlostí.

A nejde jen o oxid uhličitý. V roce 2013 se tehdejší prezident Susilo Bambang Yudhoyono musel omluvit Singapuru a Malajsii za nebezpečný kouřový mrak, který nad jejich území doputoval právě z oblasti sumaterských požárů. Hodnoty znečištění ovzduší se ve zmíněných státech vyšplhaly na historická maxima, desítky tisíc obyvatel schvátily závažné dýchací obtíže, z nařízení vlády byly uzavřeny všechny školy. Indonéský letoun rozprašoval nad dešťovými oblaky stovky tun jodidu stříbrného v naději, že urychlí déšť.

Když lesy o šest měsíců později opět vzplanuly, snesla se na prezidentskou kancelář salva více než 9 000 tweetů. Hlava státu byla podle vlastních slov celou situací „zahanbena“. Téměř 50 000 Sumatranů tenkrát muselo vyhledat lékařskou pomoc kvůli podráždění očí, kůže či kvůli dýchacím obtížím. Opět se uměle vyvolával déšť.

Požáry vyhnaly tisíce Indonésanů z jejich domovů. Ohně zničily habitat ohrožených živočichů — slonů, tygrů, nosorožců a orangutanů. OSN a Mezinárodní svaz ochrany přírody vydaly varování, že pokud bude dosavadní trend odlesňování pokračovat stejným tempem, tak orangutani nepřežijí rok 2020. Kriticky ohrožený druh slon sumaterský pak nepřežije déle než třicet let.

„Slona sumaterského zachráníme pouze okamžitým zásahem v inkriminovaných oblastech, zejména v Riau,“ vyzývá zpráva Mezinárodního svazu ochrany přírody z roku 2013.

Atmosféra houstne

V minulosti se svět proti produkci palmového oleje a jejího dopadu na životní prostředí vymezoval spíše jen tak na oko. V poslední době však zaznívají mnohem ostřejší apely.

Victims of habitat destruction driven in part by palm oil production, Sumatran elephants are now considered critically endangered by the International Union for Conservation of Nature. Photo by Vincent Poulissen (Flickr/Creative Commons).

Produkce palmového oleje má za následek ničení habitatu slona sumaterského, který je Mezinárodním svazem ochrany přírody považován za kriticky ohrožený druh. Foto Vincent Poulissen (Flickr/Creative Commons).

Například Norsko slíbilo v roce 2010 pro Indonésii odměnu jedné miliardy dolarů za to, že úplně zamezí plošnému kácení pralesů. V reakci na tuto iniciativu se Yudhoyono zavázal, že do roku 2020 sníží s mezinárodní pomocí emise skleníkových plynů o 41 procent. Vloni v srpnu byly vyměřeny pokuty ve výši dvou milionů dolarů všem lokálním i zahraničním firmám, které se na znečištění přímo podílely. O měsíc později Indonésie po letech otálení konečně přistoupila na podepsání zásadní dohody v rámci Sdružení národů jihovýchodní Asie, která nařizuje omezit dopad požárů na okolní státy. Následoval klimatický summit OSN v New Yorku, kde se 150 firem včetně McDonald's, Nestlé a Procter and Gamble zavázalo snížit kácení pralesů o polovinu do roku 2020 a úplně ho zastavit do roku 2030.

Celosvětová spotřeba palmového oleje se v roce 2013 vyšplhala na 55 milionů tun. To je téměř čtyřikrát více než před dvaceti lety.

Nový indonéský prezident Joko Widodo přišel vloni v říjnu s návrhem na sloučení ministerstev lesnictví a životního prostředí. Touto cestou by bylo možné v rámci státního lesního hospodářství lépe uplatňovat environmentální kritéria, snadněji regulovat mýcení pralesů a s tím i související míru emisí. Na druhou stranu by si však ministerstvo lesnictví mohlo uzurpovat pravomoci ministerstva životního prostředí.

„Kombinace úřadů, z nichž jeden přírodu využívá a druhý chrání, nezaručuje vyvážené rozhodování,“ vyjádřil se k situaci předseda indonéské pobočky Greenpeace Longgena Ginting.

Palmový boom

V konečném důsledku mají všechna tato opatření, dohody a vládní nařízení na danou problematiku jen velmi malý dopad. K vyřešení situace je nezbytná celková reforma jak produkce, tak i využití palmového oleje. Bohužel je dnes známo jen velmi málo udržitelných alternativ.

Ještě před odjezdem do Indonésie jsem se setkal s Alanem Townsendem, děkanem Nicholas školy životního prostředí na Duke University, který mi sdělil: „Palmový olej má nepopiratelně mnoho výhod. Palma je jednou z nejproduktivnějších plodin na planetě. Má schopnost růst v mnoha různých podmínkách. Připočteme-li k tomu nízké náklady na výrobu, široké spektrum využití a malý počet konkurentů, je nám jasné, proč došlo u této komodity k tak velkému rozmachu.“

Celosvětová spotřeba palmového oleje se v roce 2013 vyšplhala na závratných 55 milionů tun. To bylo téměř čtyřikrát více než v době před dvaceti lety. Indonésie a Malajsie pokrývá 85 procent jeho celosvětové spotřeby. V roce 1985 nepřekračovala rozloha palmových plantáží v Indonésii rozlohu 2 500 metrů čtverečních. O dvacet let později už dosáhla 21 621 metrů čtverečních. Do roku 2025 by se podle vládních projektů měla dostat až k hranici 100 000 metrů čtverečních.

Zpráva zveřejněná časopisem Nature Climate Change informuje, že Indonésie během roku 2012 odlesnila téměř dvojnásobek toho co Brazílie, která byla v likvidaci deštných pralesů až do nedávna světovou jedničkou.

Prudký nárůst palmových plantáží je do velké míry zapříčiněn ekonomickými, potravinářskými a energetickými strategiemi států na opačné straně světa.

„V současnosti nevíme o žádné adekvátní alternativě.“ — Rhett Butler

Nařízení Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv z roku 2006 ukládalo americkým potravinářským společnostem sestavit seznam jídel, která obsahovala polonasycené mastné kyseliny, neboť jejich konzumace zvyšuje riziko srdečních chorob. To vedlo k rapidnímu nárůstu použití tropických olejů, mezi nimi i palmového oleje, které polonasycené mastné kyseliny neobsahují. A možná i díky chválám z úst populárního televizního lékaře Dr. Oze stoupla spotřeba palmového oleje ve Spojených státech od roku 2000 až šestinásobně.

Evropa se k palmovému oleji přiklonila ze své tradiční snahy vyhnout se geneticky modifikovaným potravinám. Olej se totiž do té doby ještě nedostal pod prsty genetickým alchymistům. Spotřebu v Číně a Indii měla na svědomí rostoucí střední třída, u níž se kvalitní palmový olej těšil velké popularitě.

Boom je poháněn i tím, na co právě jezdíme. Stoupající zájem o biopaliva sice částečně vyřešil environmentální problémy se surovou ropou, přinesl ale nové obavy o zachování deštných pralesů a čisté atmosféry.

Některé dopady produkce palmového oleje, včetně odlesňování a ničení habitatů, probouzejí konzumenty k bojkotu. Takové akce ale paradoxně zvyšují poptávku a zhoršují celkovou situaci.

„V současné době nám nejsou známy žádné adekvátní alternativy,“ píše Rhett Butler, zakladatel webových stránek Mongabay, které monitorují situaci kolem deštných pralesů a informují o ní. „Pokud je naším cílem uspokojit celosvětovou poptávku po jedlých olejích, pak nám palma olejná poskytuje z dané plochy největší množství oleje. Kdybychom se místo toho rozhodli pěstovat kokos nebo řepku olejnou, spotřebovali bychom na produkci stejného množství mnohem větší plochu.“

Ve hře jsou řasy

Všeobecné znepokojení by přece jen mohlo dát věci do pohybu. Existuje totiž jedna slibná alternativa, která ke svému životu půdu vůbec nepotřebuje.

Olej z mikrořasy má všestranné použití, a může tak snadno palmě olejné konkurovat.

Solazyme je kalifornská společnost zabývající se využitím mikrořas k produkci olejů pro bionaftu. V současné době ji jako palivo používají letadla United Airlines i lodě námořnictva Spojených států. Firmě se také povedlo expandovat do potravinářské a kosmetické oblasti, které nabízejí v porovnání s biopalivy mnohem vyšší ziskové marže. Minulý rok oznámila společnost Unilever, jeden z největších světových výrobců potravin a výrobků pro péči o tělo, plán na spotřebu tří milionů galonů oleje z řas Solazymu namísto palmového oleje, aby tak snížila environmentální dopady.

Microalgae cultivated by California-based Solazyme show promise as a source of palm oil substitutes. Photo courtesy of Solazyme.

Mikrořasy kultivované kalifornskou firmou Solazyme jsou slibnou alternativou k palmovému oleji. Foto se svolením od fy Solazyme.

Manažerka udržitelné výroby Jill Kauffman Johnsonová popisuje nádrže, ve kterých Solazyme řasy pěstuje: „Víte, jak se vyrábí pivo? Naše výrobna v Illinois je vlastně bývalá varna piva značky Pabst Blue Ribbon.“

„Během několika dní jsme schopni vyprodukovat vysoce olejnatý a zdraví prospěšný olej. Je to udržitelná alternativa k pěstování palmy olejné a produkci oleje z jejích jader. Obsah polynenasycených tuků je zde nejnižší ve srovnání s ostatními rostlinnými oleji na trhu. Navíc způsobem výroby nezatěžujeme životní prostředí.”

Všestranné využití tohoto oleje zaručuje mikrořasám konkurenceschopnost vůči palmě olejné.

„Uložili jsme si za cíl pokusit se zmírnit tlak na tropické pásmo,” říká Kauffman Johnsonová. Mikrořasy Solazymu mohou růst kdekoliv. Firma je schopná zřídit výrobnu, kdekoliv bude potřeba, a markantně tak zkrátit zásobovací řetězec. Samotná výživa řas probíhá skrze celulózu, která je obsažena například v prosu, což také minimalizuje environmentální dopad. Společnost nedávno otevřela v Brazílii novou továrnu s předpokládaným ročním objemem produkce až 100 milionů kilogramů. Jako primární výživový zdroj zde proso nahradila cukrová třtina.

„Naše technologie má velký potenciál,” dodává Kauffman Johnsonová.

Apetit konzumentů a ekonomika zemědělského hospodářství se však oleji z mikrořas přizpůsobují jen velmi pomalu a zřejmě bude trvat řadu let, než se podaří monopol palmového oleje zastavit.

S palmou šetrněji

Podle Butlera bude pro tuto chvíli efektivnější, když se zaměříme na reformu samotné produkce palmového oleje.

„Trochu nám ujel vlak v nastavení jasných výrobních podmínek. Je nezbytné, aby bylo masivní kácení zastaveno. V posledních měsících se zvedla velká vlna nevole mezi konzumenty i zpracovateli, kteří požadují úplný zákaz cílené transformace lesního porostu,” dodává Butler.

Philip Taylor, postdoktorand na Ústavu arktického a alpinského výzkumu na Coloradské univerzitě, s Townsendem úzce spolupracuje. V současné době se zabývá rozsáhlým výzkumem tropického pásma. Podle něj je výnosový potenciál většiny palmových plantáží mnohem vyšší než jejich aktuální produkce.

Provozovatelé palmových plantáží by měli být poučeni o tom, jak nejvíce zvýšit produktivitu.

„Mezi potenciálními možnostmi a reálnými výnosy je stále velká mezera. Současný průměrný výnos se v Malajsii a Indonésii pohybuje kolem 18 ½ tuny čerstvých plodů na hektar. Jsou však místa s velmi efektivním managementem výroby, kde dosahují až 30 tun na hektar,” vysvětluje Taylor.

Od roku 1975 výnosy palmových plodů stagnují. Naproti tomu například produktivita sóji stoupla za stejné období o sto procent.

„Tato nízká výnosnost je do jisté míry zapříčiněna neinformovaností zpracovatelů o správném výběru semen pro danou půdu či o tom, kdy a čím je ideální hnojit,” dodává Taylor.

Provozovatelé palmových plantáží by měli být poučeni o tom, jak nejvíce zvýšit produktivitu. Proti tomuto návrhu se však staví Unie angažovaných vědců. Ve své studii „Recepty na úspěch” uvádí, že zvyšování zisků cestou efektivnější produktivity vede k ještě většímu rozmachu plantáží. Podobné stanovisko zaznělo i v nedávno zveřejněné studii v časopise Science. Odborníci z Velké Británie a Singapuru v ní upozorňují na fakt, že adaptabilnější semena palmy olejné mohou rozšířit její pěstování do zatím netknutých oblastí v Africe a Latinské Americe. Z tohoto důvodu by mělo jít zefektivnění výnosů ruku v ruce s přísnější ochranou deštných pralesů. Zákaz mýcení lesů platný v Indonésii od roku 2011 má stále hodně nedostatků. Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje sice spustil před deseti lety systém certifikace pro výrobce palmového oleje, kteří dodržují environmentální standardy, stále se však mezi nimi vyskytují tací, co pralesy likvidují. Vládní sliby z loňského léta podpořené jak producenty, tak i společnostmi, jež palmový olej využívají, snad přispějí k dobru věci.

„Je potřeba zavést moratorium na odlesňování,” upozorňuje Taylor a uznává, že nedávné závazky velkých firem jako Wilmar a Golden Agri proti odlesňování značí krok správným směrem. Jsou to velcí hráči v palmovém průmyslu.

Momentálně je na světě v provozu více než tisíc palmových rafinerií. Pokud by všechny využily svůj metan k výrobě elektřiny, snížily by klimatický dopad až 34krát.

V celé hře je ještě jeden aktér, který staví výrobní proces palmového oleje do role ničitele životního prostředí. Závěry Taylorova a Townsendova výzkumu odhalily, že množství metanu uvolněného z palmových rafinerií tvoří jednu třetinu celkového znečištění, který palmový průmysl generuje. Jedna nádrž odpadních vod vyprodukuje ročně stejné množství skleníkových plynů jako 22 000 automobilů. Kdyby se nádrž uzavřela a zapojil se vedle ní bioplynový generátor, může se tento metan přeměnit na elektrickou energii. Momentálně je na světě v provozu více než tisíc palmových rafinerií. Pokud by všechny přeměnily svůj metan na elektřinu, snížily by klimatický dopad až 34krát. Bohužel to dělá jen pět procent rafinerií.

Indonéské podniky si generují vlastní elektřinu spalováním tuhého odpadu. Většina z nich je postavena mimo dosah elektrické rozvodné sítě a nemají ani oprávnění, ani podmínky na to, aby elektřinu odevzdávaly. Mohly by ale zásobovat okolní vesnice.

„Takto to praktikují firmy New Britain Palm a Musim Mas,” řekl Taylor.

Indonéská Iniciativa za udržitelnou produkci palmového oleje apeluje na rafinerie, aby využily metan na výrobu bioplynu, který by pak poháněl další technologie ve výrobě.

Stovky vozidel operujících v rámci dodavatelského řetězce by mohly jezdit na zkapalněný bioplyn. Tato pohonná hmota zažívá v Asii velký rozmach. V Riau jsem potkával žluté náklaďáky plné palmových plodů na každém kroku. Všechny by mohly jezdit na levné a snadno dostupné palivo. Zpracovatelům by se tak otevřela možnost, jak zvýšit své vedlejší příjmy a zároveň být šetrnější k životnímu prostředí.

„Určitě k tomu během následujících let dojde,” věří Taylor.

Na druhou stranu však poroste i poptávka. Jedna ze zpracovatelských firem, Asian Plantations, odhaduje, že se do roku 2050 celosvětová poptávka po jedlých olejích až čtyřnásobně zvýší, z čehož téměř 60 procent pokryje palma.

Takže zřejmě nejdůležitějším aspektem pro hledání náhradních zdrojů je vědomí naléhavosti.

Michael Kodas je zástupcem generálního ředitele Centra pro environmentální žurnalistiku na univerzitě v Coloradu, Boulder, editorem a držitelem cen z oblasti fotožurnalistiky. Najdete ho na Twitteru @MichaelKodas a jeho webových stránkách MichaelKodas.com

1 komenář

Zapojit se do konverzace

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.