Od devadesátých let podnikly vlády, telekomunikační firmy a rozvojové organizace lokální i mezinárodní kroky za účelem zlepšení internetové infrastruktury v Africe.
Přesto má Afrika stále nejnižší míru připojení k internetu, a to méně než 40 procent ve srovnání s celosvětovým průměrem činícím 58 procent. Pouze sedm afrických zemí se v roce 2019 v rámci Networked Readiness Index dostalo mezi horních 100 — žádná ovšem mezi prvních 70.
Nyní technologičtí giganti jako Google a Facebook sídlící ve Spojených státech v Silicon Valley v Kalifornii soutěží v investicích do africké internetové infrastruktury. Co je v sázce pro tyto technologické giganty, že chtějí stát v čele digitální budoucnosti Afriky?
Předtím, než přišli tito technologičtí giganti, měly jiné projekty internetové infrastruktury zavedené v Africe za cíl rozšířit internetovou konektivitu pro všechny Afričany. Například Africké sdružení založilo program e-Africa, Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) vyčlenila 15 milionů dolarů na svůj projekt Leland, Africká rozvojová banka podporovala založení Východoafrického podmořského kabelového systému a Světová banka vyčlenila kolem 424 milionů dolarů.
Všechny projekty mají společně za cíl vybudovat internetovou infrastrukturu, která propojí všechny Afričany a zbytek světa skrze již existující a nově plánované podmořské a pozemní kabelové systémy.
Afrika má světově nejrychlejší nárůst, co se týče rozšíření mobilních telefonů, což tento kontinent činí „obchodně atraktivním“ pro světové technologické společnosti, jako jsou Google a Facebook.
V Africe vedou technologické společnosti ze Silicon Valley
V průběhu let soukromý sektor — především telekomunikace — řídil na kontinentu rozšiřování internetové infrastruktury, ale miliardové technologické společnosti ze Silicon Valley v posledních pár letech dominují tomuto rozmachu.
Google je první technologickou a netelekomunikační společností, která nejen, že investuje do širokopásmového podmořského kabelového systému, ale také bude zavádět soukromé propojení mezi kontinenty.
V roce 2011 spustil Google interní projekt CSquared, aby vytvořil metropolitní optické sítě, které jsou pronajaty operátorům mobilní sítě a poskytovatelům internetu (ISP) v rámci velkoobchodního modelu.
Projekt — nyní nezávislá a obchodně řízená společnost — uzavřel partnerství s Mitsui & Co. (Japonsko), Convergence Partners (Jižní Afrika) a Mezinárodní finanční korporací (IFC, World Bank Group) se sloučeným fondem činícím 100 milionů dolarů k investici do širokopásmové internetové infrastruktury v Africe.
Tato technologická společnost nyní vlastní a provozuje přes 890 kilometrů velkoměstského vedení ve městech Kampala a Entebbe v Ugandě, více než 1070 kilometrů vedení ve třech městech v Ghaně a 180 kilometrů v Monrovii v Libérii.
Google také provozuje své vlastní soukromé projekty internetové infrastruktury v Africe včetně Projektu Loon v současnosti fungujícího v Keni a Equiano (pojmenovaného po nigerijském spisovateli a bývalém otrokovi Olaudah Equiano) — podmořské internetové struktury optických vláken, která propojí Afriku a Evropu s dokončením v roce 2021.
Zcela zřejmě má Google v úmyslu vést závod v investování do infrastruktury v Africe, ale Facebook se také zdá být urputným konkurentem, navzdory nezdařilým pokusům používat sluncem poháněné internetové drony, aby poskytly přístup k internetu.
Facebook zkusil alternativní možnosti připojení Afričanů k internetu za pomocí aplikace Freebasics, ve které se společnost spojila s poskytovateli telekomunikací v rozvojových zemích, aby umožnila uživatelům přístup k předem vybranému počtu stránek, včetně Facebooku, bez použití dalších dat navíc. Freebasics byla zakázána v Indii a ostře kritizována občanskými společnostmi, včetně Global Voices, za to, že je médium ke sběru dat uživatelů a ve skutečnosti nepřipojuje „nepřipojené“ k internetu.
V minulosti se Facebook zaměřil především na zlepšování existujících internetových infrastruktur ve vyspělých ekonomikách spíše než investování do nových. Například se Facebook spojil s Internet Society, aby poskytl internet venkovským komunitám v Africe za použití Internetových směnáren (IXP) — přístupových bodů, kde vícero místních a mezinárodních sítí, ISP a poskytovatelé internetu propojují svoje sítě namísto přes sítě třetích stran.
Společnost také zavedla svůj Express Wifi projekt v Africe, kde Facebook poskytuje komplexní platformu Wi-Fi, která spolupracuje s operátory telekomunikací, aby lépe spravovali a rozšiřovali svoji Wi-Fi, kterou nabízejí místním komunitám.
V roce 2013 Mark Zuckerberg objasnil v pojednání, proč nedává ekonomický smysl investovat do budování internetové infrastruktury v rozvojových zemích a poskytovat internet:
Ačkoliv náklady na vybudování a správu sítí příliš zvýšily náklady na poskytování řádného internetového připojení všem na světě, cílená snaha o snižování nákladů na přenos dat a budování efektivnějších aplikací by umožnila hospodárně poskytovat soubor základních internetových služeb zdarma těm, kteří si je nemohou dovolit.
Přesto Facebook nyní vyčlenil několik milionů dolarů na zbudování internetové infrastruktury v rozvojových zemích včetně Afriky. Zuckerberg pochopil, že aby „porazil“ Google v tomto závodě, musí být opravdovým atletem.
Minulý rok se Facebook spojil s Main One, aby zbudovali 750 kilometrovou pozemní optické vlákno internetovou infrastrukturu s otevřeným přístupem v Nigérii, a s Airtel, aby zbudovali 800kilometrové připojení v Ugandě a 100kilometrové v Jižní Africe.
13. května Facebook ohlásil 2Africa — jednu z největších investic doposud v budování internetové infrastruktury v Africe. Projekt má zřejmě za cíl vybudovat největší internetový podmořský optický kabel, aby poskytl internet Africe a Střednímu východu. Partnerství spojuje Facebook, China Mobile International, MTN GlobalConnect (pobočka jihoafrické skupiny MTN), francouzskou mezinárodní telekomunikační korporaci Orange, telekomunikační firmu sídlící v Saúdské Arábii STC, Telecom Egypt, britskou mezinárodní telekomunikační společnost Vodafone, a West Indian Ocean Cable Company. Společně natáhnou 37 000 kilometrů dlouhé kabely, které propojí Evropu (z východu přes Egypt), Střední východ (přes Saúdskou Arábii) a 21 stanic v 16 afrických zemích.
Očekává se, že projekt bude dokončen v letech 2023–2024.
Co z toho mají technologičtí giganti?
Kromě těchto technologických gigantů kdo jiný by mohl zabezpečit, že se Afrika připojí k internetu s nejvyšší rychlostí bez zpoždění?
Ale tito technologičtí giganti nenabízejí miliardové dárečky, aniž by čekali návratnost svých investic.
Pisatel pro Quartz Yomi Kazeem zdůrazňuje jasný motiv zisku těchto technologických společností. „Desítky milionů lidí, kteří se důsledkem toho připojí, také představují větší cílovou skupinu pro jejich neustále rostoucí zásobu produktů a reklamních služeb,“ napsal.
Také, jak se počet lidí nepřipojených k internetu zmenšuje v Evropě a Americe, technologické společnosti zapáleně hledají vznikající nízkopříjmové trhy, aby zvýšily zisk a zvětšily svůj podíl na trhu.
Například přes 70 procent z 2,3 miliardy měsíčně aktivních uživatelů Facebooku žije v Africe a Asii, zatímco Google má přes 90procentní náskok v podílu na trhu vyhledávačů v Africe. V Keni je více než polovina mobilního přenosu vedena přes aplikace vlastněné Facebookem a Googlem.
Tyto dvě společnosti také odvozují nejvíce svých příjmů z reklam (z reklamy pochází 98 procent zisku Facebooku a 85 procent Googlu) — jejich ziskovost závisí na zvyšujícím se počtu uživatelů nebo na zisku pocházejícím od každého z nich.
Měla by mít Afrika obavy? Ano.
V Africe, kde zhruba 33 zemí nemá zákony pro ochranu soukromí dat, představuje přílišné spoléhání na globální technologické společnosti, aby zajistily internet, velkou výzvu.
Zákonodárci doposud udělali velmi málo pro to, aby při řešení těchto výzev přímo komunikovali s technologickými společnostmi.
Afrika je proto zranitelná vůči zavádějícím a lživým informacím, monopolizaci trhu, zneužívání a špatnému nakládání s osobními daty, jako se tomu stalo například v případě skandálu Facebooku a společnosti Cambridge Analytica.
Pathways for Prosperity Commission po právu poukazuje, že v rozvojových zemích „design a využívání digitálních prostředků téměř úplně chybí v politické diskuzi. Potenciální regulační páky vlád se primárně točí kolem spravování trhu telekomunikací, kontroly internetového připojení s okolním světem a obsluhy prostředí domácích digitálních nabídek.“
Facebook byl velmi lhostejný ve svých reakcích na nevhodný a násilný obsah sdílený na jeho platformách. Ačkoliv společnost obdržela varování, málo se s nimi zabývá, jak bylo vidět nedávno na násilném tweetu amerického prezidenta Donalda Trumpa o probíhajícím protestu #BlackLivesMatter ve Spojených státech. Zatímco Twitter veřejně označil tweet pro porušování jeho pravidel, Facebook tak neučinil. Zuckerberg vysvětluje:
Já jen pevně věřím, že Facebook by neměl být arbitrem pravdivosti všeho, co lidé řeknou na síti. Soukromé společnosti by pravděpodobně neměly být, obzvláště tyto platformy, by neměly být v takové pozici, aby toto mohly dělat.
Měly by vlády vést — nebo se spojit s technologickými společnostmi?
Nezdá se, že by vlády v rozvojových zemích měly jako prioritu přístup k internetu ve své politice. Ideálně by vlády mohly vyjednávat s technologickými společnostmi, ale bez zahájení jednání nejsou očekávaná digitální politika nebo příslušné zákony realistické.
Ve zprávě z roku 2019 publikované Centrem pro světový rozvoj autoři varují:
Vývoj takového rámce nebude jednoduchý, nicméně bude vyžadovat nalezení způsobů, jak (1) odhadnout hodnotu různých částí osobních dat, jejichž hodnota závisí na kombinaci s ostatními daty, aby tvořily použitelné informace a (2) sledovat hodnotu dat napříč několika použitími.
Africké vlády musí uznat, že internet je nyní globálním veřejným přínosem a lidským právem a poskytuje ohromný společenský a ekonomický přínos svým uživatelům. Bez úplného a realističtějšího rámce digitální regulace a pravidel pro tyto technologické společnosti budou jejich digitální platformy použity nezodpovědně a razit cestu násilí a zneužívání namísto podpory ekonomického růstu a inovace.