Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Z indonéského exulanta československou popstar: rozhovor s Ronym Martonem

Rony Marton během jednoho ze svých představení před československým publikem. Foto: soukromý archiv Ronyho Martona, použito se svolením

V Indonésii možná není Rony Marton známé jméno, ale v Československu v 70. letech na něj chodily davy.

Když generál Suharto v roce 1965 svrhnul prezidenta Sukarna, mladý akademik Rony zrovna studoval v Evropě. Nová vláda zabránila stovkám akademiků podporujících svrženého prezidenta, včetně Ronyho, v návratu do vlasti. To vedlo k nejhoršímu odlivu mozků v dějinách Indonésie. Suharto a jeho režim „Nového řádu“, který byl později obvinován z všeobecné korupce a porušování lidských práv, zůstal u moci celých 32 let.

Po studiích v Československu se Rony stal v 70. letech popovým zpěvákem.

Do Indonésie se mohl Rony vrátit teprve po Suhartově svržení v roce 1998.

O jeho cestě z Asie do Evropy a o tom, jak se stal ve své nové zemi slavným, s Ronym hovořila Juke Carolina z Global Voices Indonesia.

Global Voices (GV): Dobrý den, Rony. Úvodem bych chtěla poděkovat, že jste si našel na rozhovor pro Global Voices čas. Můžete říct, jak jste se stal studentem v Československu?

Rony Marton (RM): Nama saya Jaroni Surjomartono, lahir di Kudus tahun 1943 tapi dari sejak balita hidup di Solo, Jawa Tengah. Setelah lulus SMA sempat kuliah di Universitas Gajah Mada (UGM) jurusan ekonomi perusahaan. Setelah kuliah di kampus UGM di Bulak Sumur Jogja, saya menulis permohonan ke PTIP (kementerian Perguruan Tinggi dan Ilmu Pengetahuan). Awalnya sebagai mahasiswa ke Jepang, namun ternyata program beasiswa ke sana sudah ditutup. Saya kemudian ikut ujian dan pelatihan selama dua bulan sebelum akhirnya menerima telegram bahwa saya memperoleh beasiswa ke Cekoslowakia.

Rony Marton (RM): Jmenuji se Jaroni Surjomartono a narodil jsem se v roce 1943 v Kudusu, ale od útlého dětství jsem vyrůstal ve městě Surakarta v provincii Střední Jáva. Po střední škole jsem nastoupil na Gajah Mada University (UGM) a vystudoval podnikové hospodářství. Po studiích na kampusu Bulak Sumur v Yogyakartě jsem si na Ministerstvu vyššího vzdělávání a vědy podal přihlášku ke studiu v Japonsku, ale stipendijní program zrovna skončil. Později jsem absolvoval zkoušku a dvouměsíční školení a pak jsem dostal telegram, ve kterém stálo, že jsem získal na rok 1963 stipendium v Československu.

Rony Marton (první řada, druhý zleva) se členy Indonéské studentské asociace, aktivními členy pobočky asociace v České republice a s Yenny Wahidovou, političkou a dcerou zesnulého prezidenta Abdurrahmana Wahida. Foto: soukromý archiv Ronyho Martona, použito se svolením

GV: Co se stalo po vašem příjezdu do Evropy a proč jste se nemohl vrátit do Indonésie?
RM: Setelah tiba di Praha 10 September 1963 saya dan rombongan pelajar Indonesia yang studi di Cekoslowakia (sekitar 35 orang) mengikuti kursus bahasa Ceko selama 10 bulan,  seusainya kami masing-masing masuk ke universitas pilihan kami, saya masuk ke Perguruan Tinggi Ekonomi di Praha (Vysoká Škola Ekonomická VŠE). Tahun 1965 saya terpilih sebagai Ketua PPI Cekoslowakia – Perhimpunan Pelajar Indonesia Cekoslowakia. Dengan pecahnya peristiwa 30 September 1965, yang berujung kudeta terhadap Bung Karno secara licik oleh Kolonel Suharto dan konco-konconya, serta terjadinya pengkapan, penculikan dan pembunuhan ekstrajudisial ratusan ribu warga Indonesia, semua anggota pengurus PPI Cekoslowakia yang saya ketuai dicabut paspornya sekitar pertengahan 1966 (KBRI Praha yang saat itu dipimpin Dubes Memet Tanuwidjaja tidak memperpanjang paspor yang sudah atau akan habis masa berlaku) dan akhirnya berimbas juga pada anggota PPI (sekitar
100 orang dari total 200 orang). 100 orang anggota kami, memutuskan untuk lepas dari PPI dan bergabung ke organisasi pelajar bentukan KBRI Praha yang juga disebut PPI, mereka yang bergabung dengan PPI KBRI tidak mengalami pencabutan paspor.

RM: Spolu s dalšími přibližně 35 indonéskými studenty jsme 10 měsíců chodili na kurs češtiny. Po jeho absolvování každý nastoupil na svou univerzitu. Já jsem šel na Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 1965 jsem byl zvolen předsedou pražské pobočky Indonéské studentské asociace (PPI). Po puči proti prezidentovi Sukarnovi, který provedl generál Suharto se svými příznivci, přestaly pasy všech členů PPI platit. Indonéská ambasáda v Praze propadlé pasy neprodloužila. Přibližně polovina z 200 studentů sdružených v PPI se rozhodla z asociace vystoupit a přidat se ke skupině, kterou založila Indonéská ambasáda v Praze a která se čirou náhodou také jmenovala PPI. Pasy studentů spojených s ambasádou byly prodlouženy.

GV: Co se stalo s vámi a s ostatními studenty, kteří se nemohli vrátit domů?
RM: Sebagai ketua dan pengurus PPI Cekoslowakia yang anti rezim Suharto, kami terdesak menyelesaikan perkara eksistensi pokok 100 mahasiswa untuk bisa tinggal di Cekoslowakia guna menyelesaikan studi masing-masing. Tantangan kami antara lain: mengupayakan izin tinggal dari pemerintah meski kami tidak lagi memiliki paspor, mengupayakan izin melanjutkan studi kami sampai selesai, mengupayakan izin tinggal di asrama pelajar hingga studi kami rampung. Ketiga hal tersebut kami sampaikan ke pihak (pemerintah) Cekoslowakia yang mengurusi persoalan mahasiswa asing yang belajar di Cekoslowakia.
Beberapa minggu kemudian kami mendapat jawaban yang sangat memuaskan, yang terus terang secara pribadi, melebihi target yang kita inginkan. Pertama: kartu penduduk kami akan diperpanjang (meski tanpa paspor Indonesia) sampai masa studi selesai. Juga fasilitas tinggal di asrama pelajar diperpanjang. Kedua: setelah studi selesai kami bisa memilih untuk tetap tinggal di Cekoslowakia, atau pindah ke negara lain (untuk yang ingin pindah, pihak pemerintah Cekoslowakia akan membantu memberi dokumen perjalanan menurut UU PBB, di Cekoslowakia kami mendapat perlindungan sebagai pencari suaka dibawah naungan International Red Cross, cabang Cekoslowakia). Yang ingin menetap di Cekoslowakia diberi izin tinggal tetap, berarti memiliki hak dan kewajiban sama dengan warganegara Cekoslowakia, kecuali hak memilih, dipilih dan wajib militer.
Kondisi-kondisi yang sangat positif ini yng memberikan ketentraman buat kami untuk menyelesaikan studi dan melanjutkan kehidupan kami selanjutnya. Saya pribadi merasa berhutang budí terhadap pihak Cekoslowakia waktu itu, yang kelihatannya tidak lupa akan tradisi historis yang mereka punyai di tahun 30an, pada masa dimana Republik Cekoslowakia memberi suaka kepada warga Yahudi dan yang lainnya yang melawan kekejaman Nazi Hitler di Jerman.

RM: Ti, kteří přišli o pas, museli mimo jiné požádat o povolení k pobytu, bylo třeba zařídit povolení k dokončení studia a také vyřídit si ubytování na kolejích. To byly tři věci, o které jsme požádali československou vládu. Po několika týdnech jsme dostali velice příznivou odpověď, která předčila všechna naše očekávání. Za prvé: naše povolení k pobytu bylo prodlouženo (dokonce i bez platného indonéského pasu) až do dokončení studia. Ubytování na kolejích nám také prodloužili. Za druhé: po dokončení studia jsme mohli zůstat v Československu nebo se přestěhovat do jiné země (těm, kdo se chtěli přestěhovat, zařídila československá vláda cestovní doklad v souladu s předpisy OSN; v Československu jsme dostali ochranu jako uprchlíci pod záštitou československé pobočky Mezinárodního červeného kříže). Ti, kdo se chtěli usadit v Československu, dostali povolení k trvalému pobytu. Tyto podmínky byly velmi příznivé a poskytly nám klid k dokončení studia i dále do života. Já osobně cítím dluh a závazek vůči tehdejší československé vládě, která navázala na historickou tradici ze 30. let, kdy Československá republika poskytovala azyl židovským uprchlíkům a lidem, kteří se postavili zrůdnosti Hitlerova nacistického Německa.

GV: Co se po nástupu Suhartova Nového řádu stalo s vaší rodinou v Indonésii a jak se vyvíjely vaše vztahy s Indonésany žijícími v Praze?
RM: Praktis setelah paspor kami dicabut akhir 1966, kami tak ada kontak sama sekali dengan KBRI, dan kami dikucilkan oleh masyarakat Indonesia di Cekoslowakia. Mahasiswa-mahasiswa yang pro Suharto tak bergaul dan menyapa kami yang anti Suharto.
Orang tua di Indonesia tahu tentang keadaan saya di Cekoslowakia, 2-3 tahun setelah September 1965, mereka sangat sedih dan prihatin tentang anaknya diperantauan, tapi mereka agak tenang setelah mendengar bahwa kami bisa melanjutkan studi sampai selesai (mungkin dengan harapan Suharto dalam kurun waktu 5-10 tahun akan diganti dengan pemerintahan yang demokratis, ternyata Suharto berkuasa selama 32 tahun). Sepulang Umrah tahun 1978, ibu sempat mampir ke Praha, beliau meminta saya untuk tidak pulang ke Indonesia dulu karena sepak terjang keluarga Suharto di kampung halaman Solo. Beliau rela menelan rasa rindu dengan saya cucunya asalkan kami aman hingga Orde Baru turun. Ibu saya yang amat apolitis pun mampu menilai Orba sebagai rezim yang brutal dan serakah.
Selain pengucilan oleh sejumlah warga Indonesia di Praha, Rony juga mengisahkan bagaimana kerabatnya yang bekerja di Kedutaan Besar Indonesia di Yugoslavia diminta untuk memutuskan hubungan kekerabatan dengannya.

RM: Bezprostředně po zneplatnění našich pasů koncem roku 1966 s námi indonéská ambasáda přerušila styky a ostatní Indonésané v Československu se nám vyhýbali. Studenti, kteří podporovali Suharta, se s námi, protisuhartovským blokem, nestýkali. Moji rodiče se o mé závažné situaci dozvěděli teprve dva nebo tři roky po září 1965. Byli smutní a zlomení, ale trochu je uklidnilo, když se dozvěděli, že jsme mohli zůstat a pokračovat ve studiu (domnívali se, že Suharto bude do 5 až 10 let svržen a nahrazen demokratickou vládou). Moje matka mě navštívila v Praze na zpáteční cestě z pouti do Mekky a požádala mě, abych se ještě nějakou dobu do Indonésie nevracel s ohledem na to, co provádí Suhartova rodina v našem městě. Říkala, že se s mou nepřítomností a s nepřítomností vnoučat vyrovnala, pokud budeme v bezpečí do doby, než bude Nový řád svržen. Moje matka se o politiku vůbec nezajímala, přesto dokázala posoudit brutalitu a chamtivost režimu Nového řádu.

GV: A jak jste se stal československou popstar?

RM: Sejak dari Indonesia saya berkecimpung di seni musik, main gitar dan menyanyi. Di SMAC 4 Solo saya memimpin band sekolah dengan kelompok koor berjumlah 8 orang pemudi. Di rumah, saya memimpin band gambusan (yang sepopuler dangdut zaman sekarang) dan band lagu hiburan. Waktu saya masuk UGM, saya diplonco ikut kontes nyanyi, saya ikut dan menjadi juara satu. Setelah itu saya direkrut jadi penyanyi Band Gama yang waktu itu sangat populer diantara mahasiswa.

Setelah tinggal di Praha, selain aktif membantu program-program kesenian Indonesia buat masyarakat Cekoslowakia, di tahun 1967 saya dan beberapa teman mendirikan Band Matahari yang tampil di kampus-kampus dan juga Klub 007 di Praha 6. Tahun 1970 saya ikut kontes nyanyi se-Cekoslowakia dan meraih juara pertama. Tahun 1973 saya mulai rekaman piringan hitam pertama saya dan tampil di TV Cekoslowakia. Meski ada beberapa orang Ceko yang pada permulaan abad XX yang hidup di Indonesia misalnya pujangga dan penulis Konstantin Beibl yang menulis sajak tentang Nusantara, pengetahuan warga Ceko tentang Indonesia sangat terbatas, jadi kalau saya konser di klub-klub sering saya selingi dengan informasi tentang alam Indonesia. Kenangan paling berkesan adalah saat konser Musim Panas tahun 1975, di panggung terbuka, yang dihadiri oleh sekitar 4.000 murid-murid sekolah, dan mereka bernyanyi bersama saya lagu Batak Sing Sing So. Selain itu saya juga berkolaborasi dengan penyanyi-penyanyi Ceko dan Slovakia sembari merekam beberapa single piringan hitam. Sekitar tahun 1986 saya mengurangi kegiatan konser. Sekarang saya menyanyi sebagai hobi, untuk kegiatan amal atau untuk senang-senang saja.

RM: Zajímal jsem se o hudbu a hrál jsem na kytaru už jako student v Indonésii. Na střední škole (SMAC) v Solu jsem byl frontman školní kapely a vedl jsem osmičlenný dívčí sbor. Doma jsem vedl skupinu hrající gambus (arabská loutna původem z Jemenu dala v Indonésii název celému žánru, který je dnes známější pod názvem dangdut) a multižánrovou kapelu. Když jsem studoval na UGM, měli jsme ceremoniál přijímání nováčků, jehož součástí byla také pěvecká soutěž. Přihlásil jsem se a vyhrál. Pak si mě vybrali jako zpěváka ve skupině GAMA, která byla v té době velice populární mezi studenty. Přestože se začátkem 20. století objevilo několik československých osobností, kteří žili v Indonésii a našli zde inspiraci, jako například básník a spisovatel Konstantin Biebl, bylo povědomí československé veřejnosti o Indonésii poměrně omezené. Proto jsem si při každém vystoupení udělal čas, abych publiku řekl něco o Indonésii a její historii. Jeden z nezapomenutelných zážitků mé kariéry se stal v létě 1975, když se mnou 4 000 studentů během koncertu pod otevřeným nebem zpívalo batackou písničku Sing Sing So. Spolupracoval jsem také s významnými českými a slovenskými zpěváky, se kterými jsem nahrál několik singlů. Od roku 1986 jsem koncertování omezil. Teď už zpívám jen na dobročinných akcích nebo jen tak pro radost.

GV: Jste jedním z generace „odlivu mozků“, který byl důsledkem politiky Nového řadu. Jak byste to okomentoval a jaké naděje vkládáte do budoucnosti Indonésie?

RM: Brain drain adalah hal positif untuk pihak yang memanfaatkan dan negatif untuk negara asal. Berkaitan dengan situasi yang kami alami tahun 1965, situasi dan kondisi serta sebab dan akibatnya sangat berbeda. Orba melarang kami pulang karena alasan politik dan seandainya kami pulang tentu setidaknya kami akan dipenjara atau dipetruskan (catatan redaksi: penembak misterius, sebuah operasi rahasia binaan Orde Baru) dan kami diluar negeri relatif jauh dari bahaya penghilangan ekstrajudisial. Saya melihat brain drain ini dari kaca mata positif bagi. Bagi saya luka itu masa lalu sudah terbalut oleh waktu dan harapan masa depan.
Bagi generasi muda Indonesia, saya harap agar generasi muda berpandangan kritis terhadap apa saja yang terjadi di Indonesia, supaya giat merangkum informasi dan terbuka untuk berdialog sebelum memutuskan pendapat. Jauhkan diri dari fanatisme dan radikalisme apapun bentuknya. Belajarlah dari sejarah bangsa, agar tidak mengulangi kesalahan-kesalahan generasi tua. Sensitiflah terhadap fenomena-fenomena yang ingin memberangus dan merevisi demokrasi dan humanisme.

RM: Pokud jde o to, co jsme zažili v roce 1965, existovaly rozmanité faktory, které vedly k různým výsledkům. Kvůli politice Nového řádu jsme se nemohli vrátit domů. Pokud bychom se vrátili, skončili bychom ve vězení nebo v zaměřovači snajpra [během Suhartova Nového řádu existovala skupina elitních snajprů pojmenovaná Petrus. Režim je využíval k umlčování kritiků pod záminkou „ochrany veřejného pořádku“; pozn. autorky] a v cizině jsme byli v bezpečí před mimosoudními rozsudky a nuceným zmizením. Na odliv mozků se dívám z pozitivní perspektivy. Minulé křivdy již podle mě vyléčil čas a naděje do budoucna. Doufám, že mladá generace Indonésanů si také dokáže udělat kritickou představu o tom, co se děje v Indonésii, a že bude schopna získávat informace a zůstane otevřena dialogu, než si na věc udělá názor. Držte si odstup od všech forem fanatismu a radikalismu. Poučte se z dějin svého národa, abyste neopakovali chyby minulých generací. Buďte vnímaví ke všem jevům, které ničí či zpochybňují demokracii a humanismus.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.