Kdysi byly ohniskem politického odporu, dnes české antikvariáty pomalu mizí

Antikvariát v Praze. Aby jej uživil, provozuje majitel obchod přes den a v noci pracuje jako soukromý pracovník ostrahy. Foto Filip Noubel, použito se svolením

Úřady v komunistickém Československu považovaly knihy za klíčový faktor pro posilování socialistických hodnot mezi lidmi. Brzy po roce 1948 byla soukromá vydavatelství buď zrušena nebo zkonfiskována státem — a od té doby mohla tisknout a prodávat pouze tituly schválené stranou. Mnoho knih z československé první republiky bylo zakázaných spolu se vším ostatním, co bylo považováno za kritické ke komunismu.

Typická atmosféra antikvariátu v Praze, která se příliš nezměnila od 80. let. Foto Filip Noubel, použito se svolením

Ale v systému byla skulinka: úřady tolerovaly existenci antikvariátů, obchůdků, které prodávaly knihy z druhé ruky stejně jako umělecké tisky a nahrávky. Tyto obchody pomáhaly jednotlivcům vyklidit jejich knihovny — vedoucí antikvariátu obvykle kupoval knihy od jednotlivců, kteří se chtěli zbavit starších svazků. Nežádoucí tituly z doby před rokem 1948 skončily tak, že pronikaly do těchto knižních obchodů a poté obíhaly na jakémsi černém trhu.

Pokaždé, když vedoucí antikvariátů narazili na zakázané knihy, předali tuto informaci svým přátelům a tajně je prodali pod pultem pouze důvěryhodným jedincům. Kolem toho se vyvíjela alternativní kultura a brzy lidé začali navštěvovat antikvariáty nejen proto, aby si koupili knihy, ale také, aby se pobavili se stejně smýšlejícími lidmi.

Karel Stránský, muž něco přes padesát, který po desetiletí pracoval v pražských obchodech s použitými knihami, vzpomíná na atmosféru v antikvariátech za komunismu.

Byla to úžasná příležitost. Když ses skamarádil s antikvářem, tak ses dostal k jedinečným knížkám. Byli tam zaměstnáni a zároveň se kolem toho motali zajímaví lidé. To byl ráj. Jeden můj kamarád třeba viděl ve výloze antikvariátu knížku od Ivana Klímy, tak tam stál dvě hodiny před otvíračkou, aby si to koupil. Bylo to úžasné místo setkání. Mohl ses dát do řeči s člověkem u jednoho regálu o nějaké knížce a on ti třeba řekl, to mám doma, to ti můžu půjčit. Cenově to bylo dostupný. Nebyli závislí na zisku, byl to totiž státní podnik a antikváři pobírali fixní mzdu.

Jak internet zachraňuje a zároveň ničí kulturu antikvariátů

S pádem komunistické cenzury v roce 1989 ztratil alternativní trh svůj účel. A v následujících dekádách, jak se přístup k internetu stal dostupnějším, začali soukromí vlastníci antikvariátů otevírat také online obchody. Stránský vzpomíná:

Vše se uvolnilo, i cizinci měli zájem o naše zboží. Třeba Japonci kupovali ve velkém dětské knihy s ilustracemi, do Japonska jsme občas posílali i tři banánovky knížek. To se rozjel internetový obchod a třeba dvě třetiny zisku přinášel kamenný krám a zbylou třetinu prodej přes internet. Antikvářům se dost dařilo.

Ale pak přišla finanční krize v roce 2018, která silně zasáhla Českou republiku kolem roku 2010. Jak vysvětluje Stránský:

Spousta antikvářů zavřela kamenný obchody, aby neplatili drahý nájem, pronajali si levný sklad a prodávali jenom přes internet. To byly jenom výdejny, nikoliv antikvariát, kde se dají potkávat lidi.

Jeden z největších antikvariátů v Praze, který se proměnil ve skladiště, a místo, kde knihy nejsou již fyzicky dostupné, ale mohou být zakoupeny pouze na internetu. Foto Filip Noubel, použito se svolením

V dnešní době je internet místem, kde je v České republice koupena a prodána většina knih z druhé ruky. Podle Stránského se vše nenávratně změnilo se zřízením stránky Můj antikvariát, největšího online tržiště s knihami z druhé ruky v zemi, kde mohou prodávat jak obchody, tak jednotlivci. Dnes stránka nabízí přes 2 miliony titulů.

Některé ze zbývajících obchodů používají sociální média, aby našly zákazníky. Obchod Staroknih ze Slovenska nabízí své vzácné tituly na Instagramu. Příspěvek níže představuje krátkou slovenskou povídku vydanou v roce 1923.

View this post on Instagram

Páči sa vám obálka povesti Jána Kalinčiaka s názvom Orava z roku 1923? ?? ⁣ ⁣ Jej autorom je ANDREJ KOVÁČIK (1889-1953), ktorý sa v Budapešti učil za zinkografa a neskôr študoval v tomto meste na VŠVU. ? Keď však prišla prvá svetová vojna, musel tak, ako mnoho iných, narukovať a v rakúsko-uhorskej armáde potom pôsobil ako frontový maliar. ? ⁣ ⁣ Po vojne pôsobil v Turčianskom sv. Martine ako výtvarník ilustrátor Kníhtlačiarskeho účastninárskeho spolku. Práve tento spolok v roku 1923 vydal druhé ilustrované vydanie knihy Jána Kalinčiaka Orava, ktoré by ste si v tom čase mohli zaobstarať za 12 Kčs. ☺️???⁣ ⁣ Príde nám neuveriteľné, že táto knižka za pár rokov oslávi storočnicu. ? #staroknih #antikvariát #dnescitam #kalinciak #kalincak #jankalinciak #povesti #orava #turcianskysvatymartin #andrej #kovacik #maliar #starakniha #knjiga #knihovert #knihomolka #knihomol #kniznitip #viaccasunacitanie #copravectu #tipnaknihu #tipnaknizku #knizka #knizky #dnesctu #bratislava_ #antikvariat #antikvariatet

A post shared by Staroknih (@staroknih) on

Symbol nostalgie

Jak se maloobchodní prodej stěhuje na internet, stávají se také kamenné antikvariáty vzácnějšími. Nyní představují symbol minulosti ctěný pouze stále klesajícím počtem odborníků. Alain Soubigou, francouzský expert na českou historii, sděluje v rozhovoru s Českým rozhlasem, že počet obchodů v Praze klesá:

Sur la vingtaine d’antikvariát que j’avais l’habitude de fréquenter dans les années 1990, il n’en subsiste plus qu’une demi-douzaine, mais avec des fonds intéressants et avec lesquels j’ai conservé des liens de sympathie qui leur font mettre de côté des livres qui pourraient m’intéresser.

Z dvaceti a více antikvariátů, které jsem navštěvoval v devadesátých letech, je jich dosud kolem půl tuctu, ale mají zajímavé sbírky, a když s nimi udržuji blízké přátelství, dají stranou knihy, které by mne mohly zajímat.

Ironicky je obchod, který zmiňuje na konci rozhovoru, nyní zavřený.

Stesk po kultuře antikvariátů prorazil do populární kultury — píseň „Antikvariát“ od legendární české popové skupiny Tata Bojs je toho pozoruhodným příkladem:

Já tě vítám
V antikvariátě svém
Já tě vítám
V koutku světa zapadlém

Tohle je můj antikvariát
Je tu všechno, co mám rád
Desky, knížky, mapy, noty
Chybíš tomu už jenom ty

Také jsem se zeptal Stránského na jeho nejcennější vzpomínku na čas strávený v antikvariátě:

Obsluhoval jsem kambodžského krále, koupil tehdy spoustu knih o Praze a tanci.

Karel Stránský vzpomíná na zlatou éru antikvariátů. Foto Soňa Pokorná, použito se svolením

Norodom Sihamoni, současný král Kambodže, vskutku vyrůstal a studoval klasický tanec v dřívějším Československu. Stránský také tvoří slovní hříčku: jednou z nejvyhledávanějších knih v antikvariátu byl po dlouhou dobu román Bohumila Hrabala „Obsluhoval jsem anglického krále“, která byla zakázána společně s množstvím jeho prací.

Stránský zakončuje rozhovor a přiznává, že je to volání nostalgie, co stále přivádí lidi do těchto míst:

 

 

Za komunistů to bylo exkluzivní místo, pak se to změnilo na fabriku. Já tam pořád chodím, protože žiju postaru. Knihy přes internet nekupuju. Do antikvariátu jdu s tím, že hledám něco konkrétního, ale pak najdu něco jiného, a to mě na tom baví. Myslím si, že takoví lidé ještě jsou. Antikvariát, když funguje, tak lidi tam chodí dál, protože to má pořád své kouzlo, i v dnešní době. 

České literární centrum sestavilo seznam nejlepších antikvariátů v České republice.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.