Kuvajt odsuzuje 1000 bidúnských dětí k analfabetismu

Kuvajtské úřady odepřely více než 1000 dětí bez státní příslušnosti právo navštěvovat školu. „Vaše mlčení ohledně faktu, že je bidúnským dětem bráněno v přístupu k vzdělání, je zločin,“ říká transparent nalevo. Na druhém stojí: „Mám sen. Ale jsem Bidún.“ Fotografie sdílena na Twitteru z účtu @nawaf_alhendal.

Kuvajtské úřady odepřely více než 1000 dětí bez státní příslušnosti právo navštěvovat školu. „Vaše mlčení ohledně faktu, že je bidúnským dětem bráněno v přístupu k vzdělání, je zločin,“ říká transparent nalevo. Na druhém stojí: „Mám sen. Ale jsem Bidún.“ Fotografie sdílena na Twitteru z účtu @nawaf_alhendal.

Zatímco se mezinárodní nevládní organizace aktivně snaží pomoci dětem syrských uprchlíků, aby nezaostávaly ve škole, existuje jiná arabská země, která systematicky upírá jedné skupině dětí vzdělání. Když se v září po celém Kuvajtu otevřely školy, stálo přes 1000 dětí z arabské komunity lidí bez státního občanství, Bidúnů („bidún“ znamená arabsky „bez národnosti“), před jejich branami a plakalo, protože jim nebylo umožněno vstoupit společně se svými spolužáky na školní pozemky. Důvodem byly chybějící rodné listy.

Stát Kuvajt odmítá vydávat rodné listy dětem bez státního občanství a popírá tak jejich samotnou existenci již od chvíle narození. Problematika Bidúnů má v zemi dlouhou historii, vláda nyní ovšem používá odlišnou taktiku k izolaci a ostrakizaci členů této skupiny. Paradoxně je těmto dětem zabráněno navštěvovat základní školy poté, co v předchozím školním roce byly jedním z nejúspěšnějších absolventů gymnázií bidúnské dívky. Těmto studentkám nebylo ovšem i přes jejich mimořádné známky dovoleno navštěvovat Kuvajtskou univerzitu.

Dospělí Bidúnové jsou často stereotypně vnímáni jako zločinci. Pokaždé, když dojde ke zločinu, který spáchali lidé bez státního občanství a kterému je věnována velká mediální pozornost, je z něho vyvozováno ponaučení, že jde o typické a očekávané chování „necivilizovaných Bidúnů“. To poté ospravedlňuje označit je za občany, kteří si nezaslouží férové zacházení. Je ovšem potřeba vzít na vědomí, že život Bidúnů v Kuvajtu se točí v začarovaném kruhu. Je jim znemožňováno navštěvovat veřejné školy a většinou si nemohou dovolit soukromé vzdělání – jediné povolání, které mohou sehnat, je práce za minimální plat. To bolestně omezuje možnosti dosáhnout lepší budoucnosti, ačkoli mnozí z nich se svými ambicemi, sny a nadáním neliší od jakéhokoli kuvajtského občana.

Tím, že upřel bidúnským dětem právo navštěvovat školu, podporuje Kuvajt škodlivý stereotyp a záměrně odsuzuje celou generaci nevinných dětí k celoživotní negramotnosti, připravuje jim cestu k nezaměstnanosti, prodeji drog, zločinu a pocitům frustrace. Příliš často vidím bidúnské chlapce – ne starší než osm nebo devět let –, jak prodávají na ulicích melouny během kuvajtského dusného léta nebo jak večer u semaforů nabízejí svítící hračky. Tyto děti si jsou plně vědomy, jak drasticky se jejich běžný den liší od toho, který prožívají jejich vrstevníci.

Když byl bidúnským dětem během letošního prvního školního týdne upřen vstup do škol, bylo tomu zprvu na stránkách sociálních médií věnováno jen málo pozornosti. Někteří Kuvajťané se nabídli, že zaplatí jejich školné a koupí jim nové uniformy, které jsou potřeba k účasti na vyučování – předtím, než zjistili, že skutečným zdrojem problému jsou chybějící rodné listy.

Je pozoruhodné, že jediná skutečná snaha zachránit tyto děti před životem s drasticky omezenými možnostmi přišla ze strany kuvajtské občanské společnosti. Kuvajtské sdružení učitelů spustilo iniciativu „bidúnských škol“ a vyzvalo pedagogy, aby dobrovolně učili bidúnské děti v sídle této instituce. Přihlásilo se několik učitelů a bidúnské děti opravdu přišly v uniformách, s krabicemi na svačinu v rukou a s touhou se učit kdekoli a kdykoli. Ať už je ale tato iniciativa jakkoli nesobecká a ušlechtilá, není možné popřít, že je těmto dětem poskytována improvizovaná výuka na místě, kde jsou izolovány od svých vrstevníků.

V říjnu protestovaly různé skupiny před budovou kuvajtského ministerstva školství a požadovaly, aby bylo bidúnským dětem umožněno vrátit se do školy. Nejemotivnější část protestů se odehrála v 10 hodin ráno, kdy se objevily děti ve svých školních uniformách a s plakáty – v době, kdy by měly sedět ve svých třídách a ne protestovat kvůli tomu, že je jim odpíráno všeobecné právo na vzdělání. Je možné jen odhadovat, jaké psychologické trauma a jaký zmatek toto v dětech vyvolává.

Následuje několik fotografií z protestů, které pořídil aktivista Nawaf El Hendal (jsou publikovány s jeho svolením):

dokdokdijndijkdd-01

qeywY0

79293200px
IMG-20141107-WA0004

IMG-20141107-WA0005

Na své veřejné základní škole jsem se učil číst a psát jak arabsky, tak anglicky, dále počítat, hrát na piano a malovat. Naučil jsem se také mnoha základním společenským dovednostem, které potřebuji pro svůj každodenní život dospělého člověka. Jde o věci, které jsme mnozí z nás tehdy považovali za samozřejmé, ale jako dospělí nedokážeme docenit, jak důležitou roli hrají během výchovy dětí v zodpovědné a aktivní občany. Proto nemůžeme ignorovat nevyhnutelné dlouhodobé dopady na 1000 dětí, kterým bude upřena tato důležitá zkušenost. Neumět psát je samo o sobě vstupenkou do vězení.

Je čas přestat trestat nevinné děti a nutit je platit cenu za špinavou politiku. Školy mají být místa, která dětem pomáhají růst, cítit se bezpečně, uvědomit si své jedinečné vlastnosti a nekonečné schopnosti. Ale letos se školy v Kuvajtu staly místy, která odmítla děti Bidúnů. Je čas napravit tuto chybu přijetím inkluzivní politiky, nikoli pomocí další segregace.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.