Lidé z Láhauru protestují proti duchovnímu Abdulu Azízovi, který hlásá nenávist, provozuje v Islámábádu vojenskou školu a odmítal odsoudit Tálibán a jeho útok na školu v Péšávaru. Autorem fotografie je Saad Sarfraz Sheikh, copyright Demotix (22/12/2014).
Po útoku na školu v Péšávaru, při kterém byli zabiti hlavně mladí studenti, ovládl Pákistánce hluboký zármutek a hněv. Hrozivý útok byl jedním z nejkrvavějších teroristických činů v Pákistánu a šokoval nejen celou zemi, ale také mezinárodní veřejnost, která vyjádřila Pákistáncům svou podporu.
Tento krutý útok je drsnou připomínkou častých teroristických akcí ze strany různých ozbrojených skupin, které si za posledních 11 let vyžádaly v Pákistánu již přes 55 000 životů. Masakr více než 130 školáků a 10 učitelů ve Veřejné armádní škole (Army Public School), který spáchali útočníci organizace Tahríke-Tálibán Pákistán (TTP), sjednotil pozoruhodným způsobem pákistánskou vládu, významné politické a náboženské strany, vedení armády i širokou veřejnost v hnutí proti terorismu.
Uprostřed protiteroristické debaty zaznívá stále silněji velmi důležitý hlas z pákistánského hlavního města, který vyzývá občany, aby vytrhli Pákistán z rukou radikálů.
Kampaň „Znovu zaberte své mešity“
Hnutí usilující o znovuzabrání Pákistánu původně začalo spontánním shromážděním před Červenou mešitou v Islámábádu dva dny po útoku teroristů. Zde lidé protestovali proti nechvalně známému duchovnímu Abdulovi Azízovi, který odmítl útočníky odsoudit a argumentoval, že útok na školu byl následkem vládních opatření proti Tálibánu. Protesty, které vedl právník a aktivista Muhammad Jibran Nasir, se rychle rozrostly z hrstky demonstrantů požadujících Azízovo zatčení na národní hnutí s demonstracemi ve městech Karáčí, Láhaur, Sialkot a Sargodha se společným cílem:
Chceme vidět své mešity, své kazatelny, své madrasy zbavené extremistických ideologií.
Protestující drží transparent proti duchovnímu Abdulu Azízovi. Autorem fotografie je Saad Sarfraz Sheikh, copyright Demotix (22/12/2014).
Zloba namířená proti tomuto duchovnímu a vedení mešity se neomezuje na současný případ, Červená mešita Abdula Azíze se již dříve stala středem pozornosti kvůli svému radikalismu. V odpovědi na tlak veřejnosti se Azíz omluvil a odsoudil zabití dětí. Aktivisté ovšem trvají na tom, že jejich hnutí usiluje o mnohem více než jen o omluvu a zatčení Abdula Azíze:
This isn't just war of street protests. This is a war of narrative and ideology. We have to defeat the Taliban narrative, their ideology.— Jibran Nasir (@MJibranNasir) December 27, 2014
Nejde jen o válku pouličních protestů. Toto je válka narativů a ideologií. Musíme porazit narativ Tálibánu, jeho ideologii.
Proti Azízovi byl vydán příkaz k zatčení bez možnosti kauce, ale intenzita protestů se nezmenšila a demonstrace před Červenou mešitou a policejní stanicí Aabpara nadále pokračují.
Build the pressure. Put up ur pic with these hashtags. We won't hide our faces. We are not afraid. #ArrestAbdulAziz pic.twitter.com/OSOZUsf672— Jibran Nasir (@MJibranNasir) December 21, 2014
Vytvářejte tlak. Sdílejte své fotografie s těmito hashtagy. Nebudeme skrývat své obličeje. Nebojíme se.
It's not one. It's many. We are all demanding justice. We are all demanding #ArrestAbdulAziz #ReclaimYourMosques pic.twitter.com/t8dFNRLisZ
— Jibran Nasir (@MJibranNasir) December 30, 2014
Nejde o jednoho. Je nás mnoho. Všichni požadujeme spravedlnost. Všichni požadujeme zatčení Abdula Azíze a znovuzabrání svých mešit.
Od „Znovu zaberte své mešity“ k „Znovu zaberte Pákistán“
Nedávný brutální teroristický čin vyburcoval Pákistánce všech náboženství a ze všech oblastí, aby odsoudili extremismus a projevili solidaritu s oběťmi. Protesty začaly vigiliemi se svíčkami a modlitbami a brzy se proměnily v manifestaci „Znovu zaberte své mešity“ (Reclaim Your Mosques), ze které se nyní stalo hnutí „Znovu zaberte Pákistán“ (Reclaim Pakistan), které protestuje proti Tálibánu a chce vytrhnout Pákistán z područí ozbrojených skupin a extremistické ideologie.
Ačkoli byl příkaz k zatčení Abdula Azíze demonstranty oslavován, nebyl jediným cílem celé kampaně. Jibran vysvětlil záměry protestů v rozhovoru:
Tento protest se netýká zatčení Abdula Azíze. Jeho zatčení a trestní stíhání je prvním krokem na cestě ke znovuzabrání naší země. Je to zpráva všem zájmovým skupinám, že pákistánská občanská společnost nebude tolerovat podporu Tálibánu, jeho sympatizanty nebo jeho zastánce. Jde o hnutí Pákistánu. Tálibán a jeho sympatizanti nejsou jen mezi nám, oni jsou uvnitř nás. Zákonů dbalí a mírumilovní Pákistánci musí jeho zastánce identifikovat a zbavit je jejich pozic, znovu zabrat státní instituce – stejně jako se my snažíme zabrat zpět své mešity.
Demonstrace proti Tálibánu napříč Pákistánem poukazují na změnu v přístupu veřejnosti vůči radikalismu. Právník Nabi Malik upozorňuje na průběh tohoto procesu:
Protesty před Červenou mešitou, ačkoli jsou svou povahou omezené, ukazují, že si alespoň určitá část společnosti uvědomila, že Pákistán musí znovu získat prostor, který ztratil na úkor duchovenstva. Jeho členové podle všeho chtějí „znovu zabrat své mešity“ neboli požadují, aby byly jejich názory zastoupeny v narativu ne pouze z hlediska státu, ale také z hlediska náboženství.
Hnutí proti Tálibánu i proti jeho stoupencům
Tragédie, ke které došlo ve škole v Péšávaru, není první takovou krutostí, která se v zemi odehrála. Pákistán je od roku 2002 častým terčem teroristických útoků. Je to ovšem poprvé, co tato země zažívá silnou reakci proti Tálibánu a jeho zastáncům ze strany občanů i vlády. Pákistánský premiér Nawáz Šaríf jasně prohlásil, že Pákistán nebude rozlišovat mezi dobrým a zlým Tálibánem a že je země jednotná v boji proti terorismu:
Good Taliban Bad Taliban I want Dead Taliban #NoToTerrorism #ReclaimOurMosques #ArrestAbdulAziz with @NadiaSuleman pic.twitter.com/vZaBH06cIc— Shumail Sufi (@shumail_z) December 22, 2014
Dobrý Tálibán, špatný Tálibán
Já chci mrtvý Tálibán
Protesty proti stoupencům Tálibánu poukazují na protiextremistické nálady a významný posun ve způsobu, jakým Pákistánci uvažují, protože již nepovažují zastánce Tálibánu za nevinné.
Pákistánský politik Ali Raza Abidi připomněl, proč je pro Pákistán důležité sjednotit se proti extremismu právě nyní:
Not asking for your sympathy or support. Just reminding you that soon it'll be your turn if you dont unite against Taliban. #ReclaimPakistan— Syed Ali Raza Abidi (@abidifactor) December 22, 2014
Nežádám o vaše sympatie nebo podporu. Jen připomínám, že pokud se nespojíte proti Tálibánu, budete brzy na řadě vy.
Islámábádská novinářka Mina Sohail napsala:
Jsme ve válce s Tálibánem, jehož záměr je destabilizovat Pákistán a vytvořit svůj vlastní stát, který by stál mimo mezinárodní pravidla logiky a lidskosti. Tento školní masakr je naším 11. zářím. Tentokrát byli Pákistánci vyburcováni, aby řekli „nikdy nezapomeneme“.
Kampaň „Nikdy nezapomeneme“
Online kampaň „Nikdy nezapomeneme“ začala po útoku v Péšávaru. Cílem aktivistů je nulová tolerance vůči extremismu a efektivní naplnění následujících cílů:
- Nulová tolerance vůči extremistům a teroristům by měla být přijata všemi státními institucemi, politickými stranami, náboženskými radami nebo orgány.
- Teroristům a jejich podporovatelům by neměl být poskytován jakýkoli vysílací čas v pákistánském vysílání, v tištěných ani digitálních médiích.
- Je potřeba vykonávat dozor nad kázáními ve všech mešitách nebo madrasách a seminářích napříč Pákistánem, aby došlo k omezení výzev k nenávisti nebo podněcování a propagace extremistických ideologií.
- Všechny „školy duchů“ [z různých důvodů zavřené školy] napříč Pákistánem by měly být znovu otevřeny na památku padlých studentů a učitelů Veřejné armádní školy v Péšávaru.
Úsilí „znovu obsadit“ Pákistán je prosazováno znepokojenými občany, kteří si přejí pokojně žít ve své zemi. Jejich myšlenky jsou dobře vyjádřeny slovy Ahmada Qaziho, který během péšávarského útoku přišel o svou matku (ředitelku školy):
Přál bych si takový Pákistán, který jsem kdysi viděl, kde bychom mohli zůstat celou noc venku a nebáli se o bezpečnost, kde by záleželo na vztazích více než na penězích, kde by život v harmonii byl vše, co bychom poznali, kde by má škola byla bezpečná a sousedství klidné, kde by prolitá krev byla něčím výjimečným, kde by únosy a zabíjení byly zločinem… Přál bych si takový Pákistán, který jsme kdysi znali… Přál bych si prostě, aby se můj Pákistán opět pozvedl.
