Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Zákaz dokumentu „Dcera Indie“ obrací pozornost k indickým synům

V roce 2013, při prvním výročí brutálního znásilnění mladé studentky, se Indie ponořila do stádia sebereflexe a smutku. Tisícovky lidí procházely ulicemi Dillí na protest proti násilí na základě pohlaví.

V roce 2013, při prvním výročí brutálního znásilnění mladé studentky, se Indie ponořila do stádia sebereflexe a smutku. Tisícovky lidí procházely ulicemi Dillí na protest proti násilí na základě pohlaví.

V Indii se opět rozproudila debata o zločinu znásilnění, tentokrát ji spustil dokumentární film India's Daughter (Dcera Indie), který natočila britská režisérka Leslee Udwin a jehož tématem je brutální skupinové znásilnění a vražda studentky fyzioterapie Džjoti Singh Pandej. K tomuto zločinu došlo v Dillí v roce 2012.

Ve filmu říká jeden z usvědčených pachatelů, Mukéš Singh, že ženy nesou za znásilnění více zodpovědnosti než muži a že by se neměly bránit, když jsou znásilňovány. Dva advokáti obhajoby, kteří se v dokumentu také objeví, pronášejí podobně sexistická a násilnická stanoviska vůči indickým ženám.

Tento dokument čelil již před svým vysíláním obviněním, že ukazuje Indii ve špatném světle, že je nevkusný nebo že se svým tématem zachází necitlivě. Někteří ho dokonce prohlásili za falešný.

Vláda pravicové Indické lidové strany, kterou vede premiér Nárendra Módí, vůči dokumentu zakročila a obstarala soudní příkaz, který zakazuje jeho promítání v Indii na základě „nepřípustného obsahu“. Původně měla BBC vysílat tento dokument 8. března na Mezinárodní den žen, ale nakonec ho odvysílala již 4. března a umístila ho na server YouTube. Indická vláda poté tento server požádala, aby přístup k filmu v rámci země zablokoval, ten požadavku vyhověl (společnost BBC ovšem později popřela, že by na server YouTube tento dokument nahrála ona, příslušné video je nyní nedostupné – poznámka překladatele).

Dokument Dcera Indie je tou nejsmutnější realitou, zatímco nás zaměstnává přát si „šťastný“ den žen. Zločin je v hlavě. Ta myšlenka. To musíme změnit!

Dokument se soustředí hlavně na Mukéše Singha, který je v současnosti ve vězení, odsouzen ke smrti oběšením za svůj podíl na hromadném znásilnění Džjoti Singh Pandej z 16. prosince 2012. Studentka svým zraněním podlehla o dva týdny později. Dokument také obsahuje rozhovory s jejími rodiči a s advokáty obhajoby.

Kromě kritiky se napříč sociálními médii vyrojily také otázky, proč se vláda rozhodla dokument zakázat.

Aby protestoval proti zákazu, rozhodl se populární zpravodajský kanál NDTV, který měl tento dokument vysílat, 8. března celou hodinu vyhrazenou pro tento pořad přenášet jen černou obrazovku s názvem filmu.

Šéfredaktorka vysílání Sonia Singh vysvětlovala na Twiteru rozhodnutí nevysílat žádný jiný pořad:

Nebudeme křičet, ale uslyší nás.

Trestné činy vůči ženám jsou v Indii velkým problémem. Podle Národního úřadu pro evidenci zločinů je v Indii znásilněna jedna žena každých 20 minut. Od roku 2010 stoupl počet zločinů vůči ženám, a to včetně znásilnění, o 7,1 procenta.

Samotný dokument jistě také není bezchybný. Přispěvatelka Global Voices Annalisa Merilli zmínila několik jeho základních nedostatků na zpravodajském serveru Quartz:

Dokument postrádá sílu ukázat na kořeny problému. Vezměme si jeho název, Dcera Indie. Proč? Není to stoprocentně patriarchální označení, které je dáno Džjoti Singh? Nebyla dcerou Indie. Byla slibnou indickou studentkou medicíny. Byla odvážnou občankou Dillí, která zabrání policistovi, aby bil dítě, které jí právě ukradlo peněženku. Byla nebojácnou ženou, která se postavila proti mužům, kteří ji nakonec zabili – protože nechtěla být šikanována, nechtěla se chovat tak, jak jí nařídili.

Kundžila Mascillamani, studentka filmu na Filmovém a televizním institutu Satjadžita Ráje v Kalkatě, napsala na svém blogu, že přestože film není dokonalý, neexistuje důvod ho zakazovat:

Není na tom nic uměleckého. Kromě toho je to trochu jako Milionář z chatrče – tím, že se dívá na Indii jako na národ třetího světa propadající se do chudoby a protispolečenského chování. Jako na zemi, která potřebuje kompletní reformu. Škodolibá radost nad příležitostí kritizovat bývalou kolonii je vcelku evidentní. Indie slumů, mládež opouštějící školy, aby si mohla vydělávat na živobytí, ženy, které jen hledají ochranu přes svými manžely – ta skica je prostě dokonalá.

[…]

Nejsem dcerou Indie. Nemyslím, že jí byla Džjoti Singh. Indie je ve skutečnosti Mukéš Singh. Nedokážu podporovat cokoli, co odsud pochází. Ne jako žena a ne jako lidská bytost. V tomto festivalu barev se přikláním k „cizímu“ filmu. Průměrnému filmu, který představuje ohrožení státu, filmu, který ze mě udělal součást spiknutí. Džjoti Singh, dnes mi chybíš.

Při pohledu na statistiku usvědčení ze znásilnění je Indie se svými „impozantními“ 24,2 procenty (k roku 2012) vysoko nad 7 procenty Spojeného království a 10 procenty ve Švédsku. Proč je tedy znásilnění nadále problémem?

Nerovnost pohlaví je v Indii velmi silná, jak tvrdí Andžali Džoši na serveru Huffington Post: „Toto není patogenní případ svalování viny na oběť. Tato mentalita se v indické kultuře rozvinula jako výsledek mnoha generací zatížených nerovností pohlaví. Tito zločinci nejsou ‚černými ovcemi ve stádu‘. Jejich uvažování není vzdálené od indické kulturní normy.“

Na všech úrovních indické společnosti je třeba se ptát, jak se může Indie zbavit nerovnosti mezi pohlavími, která plně ovládla její kořeny. Kde začít? Populární herečka Twinkle Khanna napsala na Twitteru několik slov o tom, co musí být uděláno:

Začíná to potratem v případě početí dívky a končí znásilňováním a zabíjením žen. Ve svých domovech dnes vychováváme muže zítřka. Vychovej je správně, Indie.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.