Džibutsko je malý stát na hranici mezi Afrikou a Arabským poloostrovem a hraje významnou roli ve válce Západu proti džihádistům. Je jak domovem mnoha zahraničních vojenských základen, tak útočištěm pro uprchlíky, především z Jemenu. Strategický význam této země Afrického rohu stále stoupá.
Džibutsko je země paradoxů. Tato zchudlá země sousedí s Eritreou, Etiopií a Somálskem a je jedním z nejmenších afrických států, o který mají ovšem zájem mnohé velké mocnosti. Zemi od roku 1999 vládne prezident Ismael Omar Guelleh, a ačkoli je oficiální vládní politika značně proamerická, běžní obyvatelé jsou vůči tomuto směřování stále odtažitější.
Obyvatelé Džibutska jsou ve skutečnosti skeptičtí vůči válce proti džihádismu ve formě útoků, které vede vláda USA proti al-Káidě a nyní proti Islámskému státu, jenž dobyl velké části Iráku a Sýrie.
Vzhledem k tomu, že tento konflikt bude nejspíše ještě dlouho pokračovat, bojí se místní obyvatelé, že by se v jejich zemi mohly začít odehrávat častější teroristické útoky – podobně jako v sousedním Jemenu. Boj proti terorismu ovšem pro tuto zemi, která nedisponuje významnějšími přírodními zdroji, představuje významné ekonomické příjmy.
Džibutsko jako centrum boje proti džihádismu
Džibutsko je mostem mezi Afrikou a Středním východem a o jeho využití pro vojenské účely usiluje mnoho světových mocností.
Nejdelší tradici má v zemi francouzská přítomnost – Džibutsko sice v roce 1977 získalo nezávislost na Francii, ale vždy jí zůstalo velmi blízké. Po útocích z 11. září 2001 se také dostalo do hledáčku USA.
V roce 2014 vyjednaly USA, jejichž jednotky jsou v zemi přítomny od roku 2002, prodloužení pronájmu místních vojenských zařízení o dalších deset let, a to za cenu 40 milionů dolarů ročně.
Pentagon nyní plánuje utratit více než miliardu dolarů během následujících 25 let k rozšíření místní vojenské základny. Prezident Obama při loňské návštěvě prezidenta Guelleha v Bílém domě uvedl:
Značné množství džibutských vojáků, kteří se podílí na mezinárodní operaci, dokázalo vytlačit [na al-Káidu napojenou] skupinu aš-Šabáb z rozsáhlých území Somálska.
Japonsko a Německo následovaly Francii a USA a také v Džibutsku postavily své základny, nyní běží vyjednávání i s Čínou. V případě Pekingu může jít v první řadě o ekonomické zájmy – jeho ekonomický vliv v regionu během posledních let strmě roste –, svou roli ale také bude hrát znepokojení z džihádistické hrozby na Středním východě. Vzhledem k tomu, že džihádisté z IS mají pod kontrolou ropná naleziště v Sýrii a Iráku, usiluje čínská vláda o získání přístupu k ropě v širším regionu.
Džibutsko jako bezpečné útočiště pro uprchlíky
Přestože přítomnost zahraničních vojsk v Džibutsku přináší místní vládě velké příjmy (kolem 200 milionů ročně), jen zřídka se tyto peníze dostanou až k místním občanům.
Ovšem 107. místo ze 175 zemí na korupčním indexu Transparency International pouze částečně vysvětluje hluboké rozhořčení běžných občanů vůči přítomnosti cizích vojáků.
Veřejné rozladění vyvolává také skutečnost, že se země stává stále častějším útočištěm pro uprchlíky, kteří utíkají před mnoha místními konflikty. Kvůli barbarským činům džihádistů – ať už jde o al-Káidu, IS, šíitské hnutí Hútíů v Jemenu nebo somálský al-Šabáb – prchá do Džibutska stále více lidí. Země je jedním z mála států, který přijímá tisícovky lidí utíkajících z Jemenu, a mnoho občanů vnímá tuto situaci jako velké břemeno.
Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se v následujících šesti měsících přeplaví do Džibutska přes Adenský záliv více než 15 tisíc Jemenců.
Mluvčí UNHCR Frederic Van Hamme varuje před riziky, která to pro region představuje:
Rozhodně půjde o tlak na vládu. Jde o malou zemi, která již nyní čelí suchu, vysoké nezaměstnanosti a silné chudobě.
Ekonomické podmínky v regionu vyvolaly za poslední roky masivní ilegální emigraci z Afrického rohu na Arabský poloostrov. Kvůli jemenskému konfliktu byly ovšem aktivity převaděčů pozastaveny.
Výsledkem je, že mnoho lidí, kteří chtěli využít Džibutsko jako bránu na Střední východ, teď v zemi zůstává a nemá kam jít. Džibutsko tak jako klíčový uzel v boji proti džihádismu čelí vysoké hustotě obyvatelstva a slabé ekonomice a může snadno zkolabovat.