Tento článek a radiová zpráva od Joyce Hackel pro The World se původně objevily na PRI.org 28. května 2015, a zde jsou přetištěny v rámci dohody o sdílení obsahu.
Aizzah Fatima se obávala, že titul hry pro jednu herečku, „Nemravné prádlo Paki″, by mohl urazit její etnickou skupinu, Jihoasiaty. A tak ani téměř po pěti letech předvádění inscenace na jevištích od Toronta po Turkmenistán tato pákistánsko-americká herečka není méně znepokojena, když publikum v opovržení pozvedne obočí.
„Bylo velkou výzvou poprvé představit hru muslimské komunitě v Americe a chtít její podporu,” říká. „Situace se opravdu změnila.”
Monology v „Prádle” se zabývají tématy jako identita, sexualita a náboženství z perspektivy šesti Američanek pákistánského původu. V minulých týdnech Fatima a ředitelka Erica Gould měly představení v Lutonu, Bradfordu, Glasgow a v Londýně, kde se po představení účastnily diskuzí s místními muslimskými komunitami.
„Stalo se, že divadla byla zarezervována pro show, ale protože obavy převládly, ztratila zájem,” říká. „Byli jsme v Bradfordu, což je podle mého názoru jedno z nejchudších měst s největší koncentrací Pákistánců ve Spojeném království, a zcela určitě zde byli lidé, kteří s tématem měli problém. A nenechali si to pro sebe, ale přesto přišli.”
Slovní obrat „Paki” je obzvláště v Británii považován za hanlivý, zde jej poprvé v šedesátých letech použil bulvární tisk k označení všech obyvatel Jižní Asie, včetně Indů, Afghánců a Bangladéšanů.
Fatima říká, že show vytvořila proto, aby nabídla komplexnější pohled na pákistánsko-americkou zkušenost v USA, a proto, že byla znechucena komentáři, že není dostatečně kýčovitá, aby zobrazila roli typicky nabízenou muslimským herečkám z Jižní Asie.
„Má zkušenost být americkou muslimkou má lidský rozměr, který však v médiích úplně chybí, stejně tak není přítomný ve filmových, televizních nebo divadelních postavách,” říká. „Chtěla jsem zobrazit muslimské ženy, zejména ty, které si zahalují vlasy, tak, jak je znám já, jako aktivistky, feministky a jako velmi průbojné lidi.”
Fatima tvrdí, že stereotypy o Jihoasiatech budou rozptýleny v následujících desetiletích.
„Já opravdu doufám, že v průběhu mého života, řekněme 30 let, se budeme schopni ohlédnout v čase a říct si, ‚Hej, už jsme dál, to už jsme překonali′,” říká.