Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Proč singapurští umělci odmítli vládní autocenzurní projekt

Singapurská vláda zakázala veřejné promítání tohoto filmu, protože ho považuje za hrozbu pro národní bezpečnost.

Singapurská vláda zakázala veřejné promítání tohoto filmu, protože ho považuje za hrozbu pro národní bezpečnost.

Rozhodnutí Singapuru zakázat veřejné promítání dokumentu, ve kterém se objevují rozhovory se šesti politickými emigranty, obrátilo pozornost na způsob, jakým země reguluje nebo dokonce cenzuruje umění a zábavní průmysl.

Film To Singapore, With Love (Singapuru, s láskou) byl označen Úřadem pro rozvoj médií (Media Development Authority, MDA) za „nepřípustný po všech stránkách“, protože údajně představuje hrozbu národní bezpečnosti. Úřad MDA později ustoupil a prohlásil, že film může být promítán soukromě, ale jen pro vzdělávací a nekomerční účely.

Mnoho Singapurců již odsoudilo úřad MDA za zakázání dokumentu, který byl pozitivně přijat kritikou a obdržel ceny na mnoha festivalech mimo Singapur. Občané vyzvali vládu, aby znovu zvážila své rozhodnutí a aby dovolila publiku — obzvláště mladému — vyslechnout si příběhy emigrantů, kteří se ve filmu objevují.

Strana lidové akce, která vládne Singapuru již přes padesát let, tvrdí, že někteří z emigrantů, se kterými je ve filmu pořízen rozhovor, jsou komunističtí vůdci, kteří se v šedesátých letech pokoušeli svrhnout vládu.

Mnoho občanů ovšem nesouhlasí a argumentuje, že toto není přijatelný důvod, proč film zakázat nebo ho prohlásit za hrozbu národní bezpečnosti. Umělci, kteří podepsali online petici na podporu filmu, označili klasifikaci filmu, kterou vydal úřad MDA, za formu cenzury, která „rozhodně nepodporuje rozvoj živé, informované společnosti“.

Tan Pin Pin, režisérka filmu, doufala, že její snímek rozdmýchá diskusi o minulosti země. „Musí nám být poskytnuta důvěra, abychom mohli najít odpovědi na otázky o nás samotných, pro nás samotné,“ napsala ve svém prohlášení na Facebooku.

Tato kontroverze oživila debatu o politice, kterou praktikuje úřad MDA v rámci dohledu nad umělci. Klasifikace „nepřípustný po všech stránkách“ může působit neškodně, je ale používána pro zakazování uměleckých děl, která údajně podrývají národní zájem nebo která by mohla „vyvolat pocity zášti mezi různými rasovými nebo náboženskými skupinami nebo urazit jakoukoli rasovou nebo náboženskou skupinu, oslavovat životní styl nebo chování, které je v rozporu s běžnými sociálními normami, nebo být ve svém vyznění nepřiměřená a/nebo vykořisťující“. Je to právě organizace MDA, která rozhoduje, zda je bezpečné vystavit dané umělecké dílo nebo vystoupení očím veřejnosti.

Možná právě proto, že tento mechanismus často vede k srážkám mezi vládou a uměleckou komunitou, navrhl v květnu úřad MDA schéma licencování umění (Arts Term Licensing Scheme), které by mělo podpořit „sebeklasifikaci“ a „spoluregulaci“ v oblasti umění.

V rámci navrhovaného schématu můžou skupiny umělců s osvědčenou uměleckou minulostí samy klasifikovat svá díla. To se zdá jako lepší alternativa k současné praxi, kdy si umělecké skupiny musí žádat o licenci dva měsíce před vystoupením.

Pro skupinu Arts Engage, síť singapurských umělců, je ale navrhovaný systém stále ještě restriktivním. Argumentovala také, že je zavádějící používat termín „sebeklasifikace“, protože „obsahoví experti“ úřadu MDA budou hodnocení přezkoumávat. Dále nová regulace také určuje, že „představení bez scénáře nebo ta, která se dotýkají otázek rasy, náboženství nebo politiky, budou stále ještě muset být předložena ke schválení úřadu MDA za účelem získání licence pro vystoupení“.

Skupina Arts Engage označila „obsahové experty“ za „v zásadě úředníky MDA v zastoupení“. Nesouhlasila také s interpretací, že by v tomto schématu měli umělci svobodu sami klasifikovat svá díla, a to proto, že by stále ještě byli „podrobeni předepsaným směrnicím a kritériím, která nastavuje úřad MDA“.

Vzhledem k tomu, že by nesprávná klasifikace byla pokutována, varovala skupina také, že by tento systém mohl „rozšířit autocenzuru“. Video níže, ve kterém vystupují významní singapurští umělci, shrnuje pozici skupiny Arts Engage:

Po veřejných konzultacích nakonec úřad MDA navrhované schéma v srpnu stáhl. O týden později ovšem uvalil zákaz na dokument režisérky Tan Pin Pin.

Režim cenzury v zemi nadále existuje, protože zákon o veřejných zábavních akcích a shromažďování (Public Entertainments and Meetings Act, PEMA) zůstává v platnosti. Je to právě tento zákon, který umožňuje úřadu MDA a singapurským policejním složkám, aby „pozastavily nebo zrušily licence na veřejnou zábavnou akci, pokud je v rozporu s veřejným zájmem a je svou povahou neslušná/nemorální/urážlivá/podvratná/nepatřičná“.

Zákon opravňuje úřad MDA, aby schvaloval umělecká díla s „přijatelným obsahem“:

Aby bylo zajištěno, že je systém regulace obsahu veden komunitními stanovisky ohledně přijatelného obsahu a že zároveň není zpronevěřena ústřední potřeba prosazovat hodnoty komunity, podporovat rasovou a náboženskou harmonii a zabezpečovat národní a veřejné zájmy.

Možná je načase přezkoumat právní rámec, který podrývá uměleckou svobodu. Skupina Arts Engage uvedla tuto myšlenku ve svém textu namířeném proti „schématu autocenzury“, které navrhoval úřad MDA:

Současný model, ve kterém organizace MDA působí jako strážník a mediátor mezi umělci a nespokojenou veřejností, je hluboce nesprávný. Nastavuje nepravdivý protiklad „umělci versus komunita“, který udržuje představu, že veřejnost musí být před umělci chráněna.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.