Skupinu „Děvočky-aktivistky Kyrgyzstánu“ tvoří dívky mezi 13 a 17 lety, které bojují za rovnost, spravedlnost a rozmanitost v prostředí, které má k právům dívek značně komplikovaný vztah.

Jeden z klíčových prvků projektu představuje blog, na kterém skupina uveřejňuje dopisy od dívek žijících v částech Kyrgyzstánu, kde převažuje kultura patriarchátu.

Kromě blogu využívají děvočky-aktivistky také umění, básně a hudbu, aby vyjádřily své odhodlání podílet se rovnou měrou na kyrgyzském společenském dění. Vybízejí mládež, aby se zapojila do hnutí HeForShe za rovnost pohlaví, a chtějí zpřístupnit vzdělání, sport, práva v oblasti zdraví a další možnosti rovnou měrou jak dívkám, tak chlapcům.

Server Global Voices vedl tento týden rozhovor se 17letou Ajšoolou Ajsajevou a zjistil, co motivuje děvočky-aktivistky, aby se ve své zemi o tyto cíle zasazovaly.

„Lidé si myslí, že podstatou feminismu je nenávist k mužům,“ říká Ajsajeva. „Ale ve skutečnosti je to vzdorování násilí.“

1. oblast: Vzdělání

Ajšoola Ajsajeva: Vzdělání je v Kyrgyzstánu důležité, zvláště pro dívky. Během táborů pro mladé v roce 2013 jsme začaly o této otázce mluvit na fórech a zjistily jsme, že rodiče upřednostňují při poskytování vzdělání spíše syny než dcery.

Školy používají zastaralé učebnice s patriarchálním nádechem, které napsali většinou muži a které zmiňují pouze roli mužů v kyrgyzské historii a společnosti a ignorují ženy a jejich organizace.

Následuje ukázka z dopisu dívky žijící v Čujské oblasti, která obklopuje hlavní město Biškek:

Po škole nikdy neopouštím svůj domov. A nesetkávám se s ničím novým, každý den je to to samé: hora neumytého nádobí, uklízení, mytí, hlídání dětí. Unaví mě to a pak nemám energii dělat věci do školy. – J., 16 let.

Bohužel se ne každé kyrgyzské dívce dostane takového vzdělání, které potřebuje. Někdo navštěvuje školu, někdo ne.

Používáme umění a graffiti a organizujeme promítání filmů, abychom sdílely zkušenosti se svými vrstevníky. Na svém blogu uveřejňujeme informace o slavných vědkyních, průzkumnicích a političkách.

Chceme inspirovat další dívky a ukázat jim, že ženy mohou také studovat a angažovat se v politice. Ženy mohou hrát roli v budoucnosti naší země, potřebujeme jen povzbudit více dívek, aby se vzdělávaly a zapojily se.

2. oblast: Různorodost

AA: Všichni jsme různí. Pocházíme z různých škol, vesnic a věkových skupin.

Když jsme začaly sbírat příběhy, pochopily jsme, jak jsme rozdílné a jak různé jsou naše osudy a životy. Všechny ale potřebujeme místo, kde nás budou chápat a podporovat:

Chodila jsem do školy ve vesnici (nemůžu říct, kde jsem přesně žila). Moje teta je dobrá a milá a její dcera také. Ale nejhorší bylo, že jsem neustále zažívala sexuální obtěžování a fyzické i psychické násilí od jejích synů a svého strýce. Řekli, že mi to dělají proto, že jsem dívka. Plakala jsem každý den, protože jsem s tím nemohla nic dělat, nikdo by mi nevěřil. To bylo mé dětství. V ty dny jsem chtěla spáchat sebevraždu. – А., 16 let.

3. oblast: Zdraví

AA: Také podporujeme osvětu v oblasti reprodukčního zdraví, protože je pro nás opravdu důležité, abychom znaly svá práva i v této oblasti. Této otázky se vždy dotkneme na svých táborech, konferencích a setkáních. Chceme, aby se dívky dozvěděly více a rozhodovaly v otázkách, které se týkají jejich těl, samy za sebe.

Už jsem dostatečně dospělá na to, abych se rozhodla, co dělat se svým tělem. Tím chci říci – je to můj majetek. Tak proč za mě stále rozhoduje někdo jiný, co si mám obléci a co mám dělat a co nemám dělat se svým tělem?! Chci si vytvarovat obočí a ostříhat vlasy. Ale moji starší bratři mi k tomu nedopřejí příležitost. – J., 15 let.

4. oblast: Tokenismus

AA: Jednou jsme se účastnily fóra o násilí na ženách, ale seděly jsme v zadních řadách, navzdory skutečnosti, že se téma týkalo problémů dívek. Všichni ostatní účastníci byli dospělí, ale diskutovali o otázkách, které se týkaly dospívajících dívek. Když jsme dostaly možnost promluvit, požádaly jsme je, aby se podívali kolem a řekli nám, proč to nejsme my, kdo diskutuje o těchto problémech? Zahrnuli nás na seznam účastníků, ale nebrali to, co jsme říkaly, vážně.

Je to problém. Ve společnosti máme pocit, že za sebe nemůžeme mluvit, ale k tomu došlo v prvé řadě proto, že nikoho nenapadne zeptat se nás na náš názor.

5. oblast: Rovnost

AA: Jedním z hlavních cílů „Děvoček-aktivistek Kyrgyzstánu“ je rovnost. Rovnost pohlaví se týká každého a chceme, aby k ní přispívali chlapci i dívky a společně ji podporovali.

Dostáváme příběhy od dívek, které čelí nerovnosti a diskriminaci. Dívky nám říkají, že nemohou dělat věci, které chtějí, protože se nenarodily jako chlapci a společnost v nich od dětství podporuje stereotypy. Následující úryvek pochází z dopisu dívky, která chtěla zpívat tradiční kyrgyzský epos Manas popisující životní příběh mýtického válečníka a krále.

Byla jsem manači (pěvec nebo pěvkyně eposu Manas) od svých tří let. Když jsem byla dítětem, každému to přišlo skvělé – všechny děti byly považovány za rovnocenné. Ale vyrostla jsem a zjistila, že být starší dívkou je mnohem složitější. Když mi bylo devět let, všichni mi začali vyjmenovávat stereotypy, kterými bych se měla řídit. A svoji oblíbenou činnost – vyprávění příběhů – jsem musela na nějakou dobu přerušit. Tehdy jsem se již smířila se skutečností, že jsem dívka. – К., 13 let.