Solární kuchyně zvyšují udržitelnost života v tádžických horách

Roshorv, a village in Tajikistan's Bartang Valley. Photo by taken from  zamkosmopolit's Live Journal with permission.

Vesnice Rošorv v Bartangském údolí v Tádžikistánu. Foto Live Journal uživatele zamkosmopolit, použito se svolením.

Obnovitelné zdroje energie dnes představují velkou naději pro řešení otázky, jak se vyhnout katastrofálním dopadům klimatických změn. Technologie čerpající energii z obnovitelných zdrojů však hrají zásadní roli nejen na globální úrovni, ale i v řešení aktuálních sociálních a environmentálních problémů v konkrétních lokalitách. Díky nim není třeba uvádět do provozu nová a nákladná zařízení.

Na konci prosince roku 2014 se obyvatelé vesnice Rošorv, která leží v Bartangském údolí v tádžické autonomní oblasti Horský Badachšán, poprvé seznámili se solárním vařičem. Místní učitel ruštiny a otec šesti dětí Sadarbek Tohirbekov obdržel toto zařízení od tádžické environmentální organizace Little Earth.

Solární vařič sestavil a zprovoznil zaměstnanec společnosti NGO Oyandasoz. Ta je partnerskou organizací Little Earth. Po představení zařízení se diskutovala i míra potenciálního využití v dané oblasti.

Tádžikistán je vůbec nejchudším státem z členů bývalého Sovětského svazu. Domácí energetická síť má velmi kolísavý výkon, a to zejména během zimy, kdy dochází k častým výpadkům elektrického proudu. Na druhou stranu má stát velmi silný potenciál v solárních – více než 200 slunečných dní v roce – a vodních obnovitelných zdrojích. Tohirbekovův solární vařič, který je k dispozici všem obyvatelům vesnice, zde není prvním zařízením tohoto typu. Rošorv vlastní malou vodní elektrárnu, která po západu slunce zásobuje místní i vzdálenější domácnosti.

Solar cookers can save mountainous countries from deforestation and mudslides. (Photo by Little Earth)

Tohirbekov se solárním vařičem. Foto Little Earth.

Parabolické talíře kolektoru, z nichž je solární vařič napájen, byly podrobeny několikadenním testům, které probíhaly přímo na Tohirbekovově dvorku. Hodnoty byly odebírány po 1000, 1400 a 1600 hodinách provozu. V období mírné zimy byly kolektory schopny uvést do varu tři litry vody v hliníkové konvici za 20–25 minut. Uvaření polévky s rýží a brambory v hliníkovém tlakovém hrnci trvalo asi 20 minut.

„Na přípravu běžného oběda nebo večeře na ohni spotřebujeme asi půl kila klestí, několik kilogramů dříví a tři kilogramy suché mrvy nebo uhlí. Jen k uvaření pěti až sedmi litrů vody spálíme tři až pět kilogramů klestí. Solární kuchyně spotřebu dřeva výrazně snižuje. I když ji využíváte jen jednou denně,“ vysvětluje Tohirbekov.

Dřevo je v horách často jediným zdrojem energie a jeho těžba a nadměrná spotřeba místním obyvatelstvem představuje velmi zásadní problém. Plošné kácení lesů a křovin na svazích kopců zvyšuje riziko sesuvů půdy.

Podle slov Rozika Jaftaljeva, ředitele společnosti Oyandasoz, je možné tento typ solární kuchyně použít vždy, když je slunečné počasí.

„Zařízení je snadno ovladatelné. Šetří čas a snižuje spotřebu dřeva. A navíc se z něj nekouří! Moje rodina žije ve vesnici Nisour a používá podobnou solární kuchyni od loňského října. Ve dnech, kdy vaříme na ní, se naše spotřeba klestí sníží o 70–80 %,“ popisuje Jaftaljev.

The hunt for kindling to heat homes is threatening the sustainability of lives at altitude in Tajikistan.

Závislost na sběru klestí k vytápění domů ohrožuje udržitelnost života v tádžických horách. Foto Live Journal uživatele zamkosmopolit, použito se svolením.

Poptávka po solárních zařízeních v poslední době mezi místními prudce vzrostla. Není se čemu divit. Solární kuchyně jsou levné a jednoduše ovladatelné. V případě poruchy nevyžadují složitou opravu. A co je nejpodstatnější, jejich pohon – sluneční záření – je bezplatný a nevyčerpatelný.

Přes to všechno má i tato technologie své zápory. Nosnost vařiče je omezena na osm kilogramů. Jeho plotýnky se vyrábějí jen v jedné univerzální velikosti, a nejsou tak vhodné pro všechny rozměry nádobí. A samozřejmě pokud je zrovna zataženo, neuvaříte vůbec nic. I přesto však mohou solární kuchyně významně snížit zátěž na životní prostředí a zlepšit životní podmínky místních obyvatel.

Villagers in the Bartang Valley region of Tajikistan get around 200 days of sunshine a year. Why not put it to use?

V Bartangském údolí v Tádžikistánu svítí slunce 200 dní v roce. Proč toho nevyužít? Foto Live Journal uživatele zamkosmopolit, použito se svolením.

 „Solární kuchyně mohou být dobrými pomocníky pro lidi v odlehlých horských oblastech, již se potýkají s obtížnou dostupností moderních energetických sítí. Naše organizace udělá vše pro to, aby i nadále pokračovalo zavádění šetrných a energeticky výkonných technologií do těchto vesnic,“ říká ředitelka společnosti Little Earth Musavvara Šukurová.

Běhen první poloviny roku 2015 plánuje Little Earth rozdělit deset solárních vařičů mezi nejpotřebnější rodiny žijící ve vyšších polohách Bartangského údolí.

„Když každý vařič ušetří kolem 15–20 kilogramů dřeva za den, za 100 slunečných dní to znamená dvě tuny paliva. Pokud bychom tento poměr propočítali na deset solárních vařičů, dostaneme se až na 20 tun úspory dřeva ročně. Je to výborný způsob, jak redukovat kácení i emise oxidu uhličitého,“ vysvětluje Anton Tymošenko, asistent koordinátora programů Little Earth zaměřených na úsporu energie.

Tento článek napsal Timur Idrisov, poradce environmentální organizace Little Earth. Little Earth je zapojena do programu Climate Workshop organizace 350.org, který poskytuje podporu v rozhodování o využití obnovitelných zdrojů energie a snížení negativního dopadu lidské činnosti na životní prostředí. Kontakt na organizaci Little Earth: little.earth.tajikistan@gmail.com nebo leworld.org.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.