Fotografie z jednoho ze školicích kurzů v Sarayaku. Foto z YouTube kanálu El Churo

Oblast Sarayaku v provincii Pastaza, která se nachází v ekvádorské Amazonii na východě země, je oblast s bohatou biodiverzitou, kde původní obyvatelé kmene Kichwa nepřetržitě bojují proti mezinárodním firmám, které hledají cesty k těžbě ropy ukryté pod tímto územím.

V roce 2003 se Asociace kmene Kichwa ze Sarayaku s podporou různých místních i mezinárodních organizací obrátila na Interamerický soud pro lidská práva (Corte Interamericana de Derechos Humanos, zkratka CIDH). Podané obvinění se zakládalo na porušování práva na vlastnictví, volnost pohybu, integritu, náboženství, zdraví a kulturu národa ze strany státu Ekvádor.

Soud nařídil státu vyšetřit násilné akty a přijmout potřebná provizorní ochranná opatření. Navíc nařídil státu i povinnost předem konzultovat s lidmi ze Sarayaku plánované aktivity a projekty těžby přírodních zdrojů na jejich území.

V Global Voices jsme už psali o jejich boji a o způsobech, jakými šíří informace o situaci, například blog Sarayaku, jehož komunikační tým ve spolupráci s Kolektivem El Churo a s podporou Rising Voices prostřednictvím iniciativy Rising Voices Amazonía zavedl nedávno sérii kurzů tvorby videí pro mladé lidi s cílem moci vyprávět vlastní příběhy a zachytit kulturní identitu a legendy předků.

Videa se pak publikují na kanálu El Churo na YouTube.

Jedno z videí se jmenuje „Jižní Amazonie: Antonia, yuca, výsev a její rodina“. Video dokumentuje zvyky starších lidí kmene Kichwa, které jsou důležitou zkušeností předků v čase sběru a které by novými generacemi neměly být zapomenuty.

Video odráží znalosti předků Antonie, ženy kmene Kichwa, která vypráví o svém životě od dětských let až do současnosti, kdy se pořád ještě probouzí časně ráno a odchází za prací na kánoi, jelikož se živí rybolovem, lovem a zemědělstvím.

Lidé z této komunity sejí jenom v sobotu a některé rodiny před výsevem dokonce zpívají. Naopak pátek je podle tradice považovaný za den nevhodný pro obdělávání půdy a sběr v tento den není dobrý. Yuca, neboli maniok, je důležitou součástí jejich života, jelikož právě tuto plodinu využívají i při rituálech zajišťujících plodnou úrodu.

Pro Antonii není těžba ropy důležitá, protože to jediné, na čem jí a dalším obyvatelům Sarayaku, vesnice, jejíž název znamená kukuřiční řeka, záleží, je zachovat tradice, zvyky a legendy, které se s rozvojem technologií ztrácí a které mladí lidé nemají zájem se učit.

Proto teď staví právě na tom, že technologie a samotná mládež pomůže komunitě zachovat její kulturní dědictví.