Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Projekt Syrian Eyes of the World: Není jen válka a smrt

“After more than thirty years, I feel myself as a mother all over again. My grandchildren remind me of my children that I took care of. I would like to celebrate all mothers for Mother’s Day, and hopefully next year will be more beautiful for us and for all the world.” - Mouna Abdelahad. Photo by Syrian Eyes of the World

„Po více než třiceti letech se zase cítím být matkou. Vnoučata mi připomínají mé vlastní děti, o které jsem kdysi pečovala. V Den matek bych ráda vzdala hold všem matkám na světě. Snad bude příští rok klidnější pro nás i pro zbytek světa.“ – Mouna Abdelahad.
Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

„Obrázky, které nám od počátku syrské krize předkládají média, většinou budí hrůzu. Zachycují smutnou realitu. My jsme se rozhodli ukázat světu i jiné tváře, jinou realitu. Chtěli bychom, aby se nezapomnělo na to, že uprostřed války stále žijí lidské bytosti.“ Taková je filozofie mezinárodního fotografického projektu ‚Syrian Eyes of the World‘, jehož autorem je Youssef Shoufan a který vznikl za výrazného přispění ‚La Maison de la Syrie‘.

Sbírka fotografií zaznamenává „moment v historii, v němž se právě teď nacházíme, v historii rozmanitého národa, který žil po staletí v míru, který však právě teď prochází velmi obtížným obdobím.“ Fotografie nemají náboženský ani názorový podtext. Mají pouze tři společné jmenovatele: „respekt, kvalitu a estetickou hodnotu“.

Youssef Shoufan popisuje pro Global Voices Online okolnosti vzniku projektu:

I'm an independent multimedia author born in Damascus and loosely based in Montreal. My passion for traveling, people, words and photography are united in this first collaborative project I created which is Syrian Eyes of the World. My curiosity led me to studies in journalism, and this academic background, combined with my passion for art, are two elements present with this photographic project: information that is presented in an aesthetic way, in our case with a social purpose.

Jsem nezávislý multimediální umělec. Narodil jsem se v Damašku a přechodně žiji v Montrealu. Syrian Eyes of the World je mým prvním kolaborativním projektem, kde se kloubí mé vášně pro cestování, poznávání nových lidí, pro jazyk a fotografii. Vrozená zvídavost mě dovedla až ke studiu žurnalistiky, díky němuž jsem si osvojil akademický základ, propojil ho se svou láskou k umění – a projekt byl na světě: informace, v tomto případě sociálního charakteru, jsou kódovány v jazyce estetična.

“I feel like we have become numb, our emotions barely stirred by what goes on around us. But when I see a beautiful line or a powerful jump and when I know the effort and pain that went into that single move, I get chills; I ‘feel’ again. It’s very hard to make a significant difference in the world, but I think that if I can make at least one person ‘feel’ again, then I can be one step closer to making that difference. So I dance.” -Yara Awad. Photo taken by Syrian Eyes of the World

„Místní lidé propadají apatii. Jen máloco v nich dokáže vzbudit emoce. Když ale vidím, jak někdo udělá krásnou šňůru nebo pěkný skok, jak se snaží a překonává bolest, běhá mi mráz po zádech. Znovu to ve mně probouzí pocity. Je neskutečně těžké cokoliv na světě zásadně změnit, ale jestli to, co dělám, probudí emoce u jediného člověka, tak jsem k té změně o krok blíž. Proto tancuji.“ – Yara Awad.
Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Shoufan si během rozhovoru s kolegyní fotografkou uvědomil, že i on sám má vůči arabskému světu předsudky:

In October 2013, while discussing with my photographer friend Tamara Abdul Hadi, she made me realize something I wasn't really aware of: I myself had a lot of prejudice against the Arab World. So I bought plane tickets and found myself in Lebanon two months later, with the objective of changing the perspectives I had at that time. I knew these two weeks would change my life, but I didn't know how yet. On my first day in Beirut, I met Antoine Entabi with whom I connected right away. Meeting other Syrian photographers Madonna Adib and Zaki and Ziad Alasmar, we all knew we had to do something. When I went back to Montreal, I gathered all the ideas together and decided to create Syrian Eyes of the World. Right away, I got to meet Syrian photographers with great talent like Khaled AlWarea who joined our team for the launch of the project. I also got to meet all these great people who accepted to participate to our project, and helped me learn a lot and see things differently. We can say I am mostly inspired by people.

V říjnu v roce 2013 jsem si povídal s kolegyní fotografkou Tamarou Adbul Hadi a uvědomil jsem si něco, co jsem doposud přehlížel. I já sám jsem byl plný předsudků vůči arabskému světu. A tak jsem si koupil letenku a odjel do Libanonu, abych si své názory srovnal s realitou. Ty dva týdny, které jsem tam strávil, mi od základu změnily život. I když zatím ne v konkrétních ohledech. První den v Bejrútu jsem potkal Antoine Entabi a okamžitě jsme si padli do oka. Setkal jsem se s dalšími syrskými fotografy, Madonnou Adib, Zaki a Ziadem Alasmarovými, a shodli jsme se, že je zapotřebí něco udělat. Když jsem se pak vrátil do Montrealu, znovu jsem prošel naše nápady a rozhodl se vytvořit Syrian Eyes of the World. Moje hlavní inspirace tedy pramení z mých setkání s lidmi.

“The human being is an idea, which he lives and dies for.” – Musaab Balchi. Photo taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

„Lidská bytost je představa, kterou během života naplňujeme a pro kterou umíráme.“ – Musaab Balchi. Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Kdo jsou tito lidé a jaké jsou jejich příběhy?

Most of the people we photographed in our first year were people we knew, but there are also Syrians we got to meet through the project, or others that are simply anonymous. Some of them are in Syria, others are in different parts of the world, some who left recently or a long time ago. Despite what's happening in Syria, their stories are most of the time filled with wise words and hope, things we usually don't hear since the focus is most of the time on violence, death, religion and politics. We show peace, life and the many other layers of Syrians. Everyone has a story and interesting things to say. What fascinates me is how, with only a picture and a couple of words, deep emotions are transmitted and felt.

Většinu lidí, které jsme fotografovali v prvním roce, jsme znali osobně. Byli tam ale i Syřané, se kterými jsme se seznámili až během projektu, ale také úplně anonymní osoby. Někteří žijí v Sýrii, jiní v ostatních částech světa, někteří odešli nedávno, jiní před mnoha lety. Navzdory tomu, co se dnes v Sýrii děje, v jejich příbězích převládají moudrá slova a naděje, tedy věci, které v období násilí, smrti a politicko-náboženských hádek neslyšíme až tak často. Ukazujeme mír, život a spoustu dalších aspektů života v Sýrii. Každý má co říct, každý dělá něco, co může zaujmout ostatní. Mě osobně fascinuje ta síla, s jakou dokáže prostá fotografie přenést a nechat pocítit hluboké emoce.

What inspires you? “I am inspired by the idea that my lines might bring a bit of comfort to someone’s sadness, that there might be an optimism in my art that could spread and be helpful in these sad times.” -Kevork Mourad Photo Taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Co vás inspiruje?
„Motivuje mě představa, že linie v mých obrazech mohou rozehnat něčí zármutek, že vyzařují optimismus, který je v tomto smutném období tolik potřebný.“ – Kevork Mourad
Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Požádal jsem Shoufana, aby mi řekl, kdo z fotografovaných jej nejvíce zaujal:

An example is Um Ibrahim who I first met in 2013 while she was working for NGO Basmeh & Zeitooneh in Shatila, Lebanon. I knew she was a humble and hard working woman, but after my colleague Antoine Entabi took her portrait, I had even more respect for her. “I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor. I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.”

Tak například Um Ibrahim. Seznámili jsme se v roce 2013, kdy pracovala pro nevládní organizaci Basmeh & Zeitooneh v libanonské Šatíle. Věděl jsem o ní, že je to skromná a pracovitá žena. Poté co ji můj kolega Antoine Entabi fotografoval, začal jsem si jí vážit ještě víc. „Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, získaly titul a byly úspěšné. A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Stále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“

“I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor. I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.” – Um Ibrahim. Photo by Antoine Entabi

„Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, aby získaly titul a byly úspěšné. A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Sále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“ – Um Ibrahim.
Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

Chcete-li se o projektu Syrian Eyes of the World dozvědět více, navštivte webové stránky, facebookový profil anebo twitterový účet.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.