Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Kolumbijský filozof, který se snaží přijít s alternativou k drancování planety

Údolí Polochic Valley v Guatemale. Autorem fotky je Alejandro Ramírez Anderson, zveřejněno se svolením organizace Periodismo de Barrio.

Kolumbijský filozof a řečník Danilo Urrea je předsedou latinskoamerické a karibské odbočky organizace Friends of Earth. Friends of the Earth International v současnosti po celém světě spojuje 73 organizací věnujících se ochraně přírody.

Danilo Urrea (DU) během své návštěvy na Kubě, kde se zúčastnil mezinárodního workshopu „Live Berta Cáceres“ zaměřeného na emancipační paradigmata, poskytl rozhovor kubánské novinářské organizaci Periodismo de Barrio (PB). Workshop Live Berta Cáceres byl letos věnován Bertu Cáceresovi, honduraskému aktivistovi, který byl loni zavražděn.

PB: Jak byste popsal stav životního prostředí v Latinské Americe a v Karibiku?

DU: Nos encontramos en un contexto bastante complejo. Esas complejidades tienen que ver con los avances del modelo de desarrollo basado en el extractivismo.

Cuando hablamos de extractivismo, encontramos cuatro grandes pilares: la explotación minera, la explotación petrolera, la construcción de grandes represas para la producción energética, y los agrocombustibles.

Es en ese modelo donde encontramos la mayor dificultad, en tanto los patrimonios naturales se entienden como fuentes de acumulación de riquezas.

Cuando hablamos de lo ambiental, hablamos de la interrelación entre los seres humanos y la naturaleza. Los seres humanos somos parte de la naturaleza, aun cuando la división moderna capitalista dice que estamos por fuera y que la función de la naturaleza es entregarnos beneficios a través de la explotación. En esa interrelación vemos otras dificultades: el patriarcalismo, la utilización de los cuerpos, la explotación del cuerpo de la mujer para acumular capital…

DU: Situace životního prostředí je u nás velmi komplexní. Velký podíl na ní má extraktivismus.

Čtyři hlavní pilíře extraktivismu jsou biopaliva, agresivní těžba minerálů a ropy a stavba obřích přehrad pro účely energetiky.

Extraktivismus, jenž považujeme za jádro těchto problémů, je postavený na myšlence, že přírodní zdroje můžeme používat jako zdroj hromadění zisku.

Když mluvíme o životním prostředí, bavíme se o interakci mezi lidmi a přírodou. I když nám současná kapitalistická společnost tvrdí, že nejsme součástí přírody a že nejlepším využitím přírody je agresivní těžba, pravdou je pravý opak. Tyto problémy samozřejmě souvisí také s patriarchálním myšlením, jednáním s lidmi jako s objekty a s využíváním ženských těl za účelem výdělku.

PB: Kdy budeme moci přestat s naší masivní těžbou? 

DU: Hay que pensar en cómo hacer la transición de un modelo de alta explotación a uno de extracción necesaria y discutir con los estados qué necesita una población para vivir.

La historia reciente de varios países progresistas ha mostrado que, si bien la redistribución de la renta ha mejorado la calidad de vida de un sector de la población, con eso no es suficiente.

Me preocupa un discurso en el que pareciera que estamos condenados a seguir explotando la naturaleza como única posibilidad de mejoramiento.

Esas formas responden más a acuerdos comerciales para la acumulación de capital que a necesidades reales de los pueblos. Hoy explotamos para exportar a Europa. Y pensar la posibilidad de desarrollo de los pueblos a través de la exportación de materias primas no está de acuerdo con la posibilidad de reproducción material de la vida.

Estamos seguros de que en los cambios pequeños de poblaciones y organizaciones hay alternativas concretas.

DU: Potřebujeme vymyslet způsob, jak od masivního vykořisťování přírodních zdrojů přejít k modelu, ve kterém bychom těžili jen potřebné minimum. Proto je také důležité zjistit, kolik zdrojů lidstvo ke svému přežití opravdu potřebuje.

Na aktuálním příkladu progresivnějších zemí se ukázalo, že i když redistribuce finančních zdrojů zvýšila kvalitu života určitých skupin obyvatelstva, jen redistribuce samotná nám stačit nebude.

Vadí mi, když lidé tvrdí, že drancování přírody je jediným způsobem, jak se lidstvo může posunout dopředu.

Tento nešetrný způsob zacházení se Zemí napomáhá spíše výdělku nadnárodních společností než naplňování potřeb lidstva. V Jižní Americe vykořisťujeme své vlastní přírodní zdroje a vyvážíme je do Evropy. Myšlenka rozvoje našich měst díky exportu surovin nejde dost dobře dohromady s možností přírodní reprodukce života.

Jsem si jistý, že z malých změn v městech a organizacích mohou vzejít konkrétní alternativy ke zneužívání přírody.

Jaké máme alternativy?

Niklové doly v Guatemale. Autor: Alejandro Ramírez Anderson. Použito se svolením organizace Periodismo de Barrio.

DU: La agricultura campesina, con un viraje hacia la agroecología; el manejo público y comunitario del agua que se ha hecho en Colombia, donde comunidades organizadas han podido distribuir el agua sin necesidad de una estructura de privatización; el manejo comunitario de bosques en Costa Rica y Colombia; los proyectos energéticos populares, en México y Brasil, donde se producen biodigestores para generar energía en comunidades que no tienen acceso a la electricidad, y se construyen hornillas agroecológicas para eliminar problemas de salud asociados a la cocción de alimentos con leña.

Y hay que mirar a las prácticas históricas de los pueblos, aunque muchas hayan sido desaparecidas.

DU: Podpora zemědělství, důraz na agroekologii, veřejný přívod vody tak jako v Kolumbii, kde jsou jednotlivé komunity schopny distribuovat vodu bez toho, že by se musely spoléhat na privatizovanou infrastrukturu. Komunitní spravování přírodních parků po vzoru Kostariky a Kolumbie. V Mexiku a v Brazílii na místech, kde není přístup k elektřině, používají pro její produkci biodigestory. Aby byla eliminována zdravotní rizika spojená s vařením na otevřeném ohni, používají se v Mexiku a Brazílii agroekologické trouby.

Rozhodně je také třeba brát v potaz historický způsob života původních obyvatel, i když na mnoha místech již vymizel.

PB: Jakých výsledků ve Vaší oblasti dosáhla organizace Friends of the Earth? Jaký vliv měla?

DU: Un logro esencial es haber contribuido a comprender la importancia de la variable ambiental en las luchas y resistencias territoriales de los movimientos sociales. Otro tiene que ver con los defensores de territorios, que han sido criminalizados en las últimas dos décadas; hemos ayudado a salvar las vidas de esas personas en algunos momentos. Otro, la contribución a procesos agroecológicos, sobre todo la protección del intercambio de semillas en América Latina. Y está el trabajo de visibilización de luchas territoriales y de construcción de una nueva mirada de lo ambiental.

DU: Významným přínosem bylo to, že jsme veřejnosti pomohli pochopit význam, který změna klimatu má na aktivity sociálních hnutí. Enviromentální aktivisté byli v posledních dvou desetiletích v Jižní Americe často považování za zločince a zatýkáni. Naše hnutí se podílelo na záchraně jejich životů a svobody. Další věc, jíž jsme dosáhli, je vývoj agroekologických procesů, především výměny semen. Snažíme se také zviditelňovat environmentální problémy a být součástí utváření nového přístupu k životnímu prostředí.

PB: Jaké jsou zatím vaše vztahy s Kubou?

DU: Nosotros tenemos una relación de varios años con el Centro Memorial Martin Luther King Jr., con el Centro para la Promoción de la Educación y el Desarrollo Sostenible y con la Red de Educadores Populares y Ambientales, que han sido una guía para la definición pedagógica.

Para Amigos de la Tierra, Cuba sigue siendo un modelo de referencia de proceso socialista; de un socialismo que tiene todas las dificultades de un modelo histórico que se renueva permanentemente.

Nosotros entendemos que en Cuba hay dificultades en términos de lo ambiental, pero la afectación por el modelo de vida que se lleva acá puede ser menor. En el capitalismo tenemos que luchar día a día para que ese modelo no arrase con los pocos patrimonios que siguen garantizando la vida de las poblaciones.

No sé en el caso cubano cómo es, pero sí entendemos que las escalas de destrucción de la naturaleza son diferentes. La escala en que nosotros estamos no es comparable con la escala de Cuba.

DU: Už několik let jsme v kontaktu s organizací Martin Luther King Jr. Memorial Center, s Centrem pro vzdělání a udržitelný rozvoj a s webem Popular Environmental Educators, jehož autoři nám pomáhají s našimi pedagogickými aktivitami.

Kuba je podle nás typickým příkladem socialistické země, v níž můžeme pozorovat mnoho problematických aspektů historického pojetí socialismu, ale která se zároveň snaží svůj model socialismu neustále reformovat.

Je nám jasné, že Kuba má problémy i s ochranou životního prostředí. Poškozování přírody tady ale není způsobeno životním stylem jednotlivých občanů, na rozdíl od kapitalistických zemí, ve kterých je třeba každý den bojovat s konzumeristickým životním stylem, aby nedošlo k úplnému zničení životního prostředí.

O skutečné situaci životního prostředí na Kubě toho nevíme mnoho, chápeme ale, že míra, do jaké Kuba ničí životní prostředí, je jiná než ta naše. My přírodu ničíme ve velkém.

PB: Jakým environmentálním výzvám Latinská Amerika a karibská oblast čelí v současnosti? 

DU: Puede sonar a lugar común: “necesitamos organizarnos para poder enfrentar los problemas del mundo”.

Pero esa organización es necesaria, porque los pueblos desorganizados no vamos a obtener victorias.

Cuando las compañías llegan, ellas se organizan y articulan bien con los gobiernos. Tienen formas de acceder a las comunidades a través de engaños y manipulaciones. Si no tenemos un proceso que logre enfrentar esa forma de organización del capital, simplemente no vamos a poder resistir esos proyectos. Cada vez más comunidades irán a las grandes ciudades a agrandar los círculos de la pobreza.

DU:  Zní to jako klišé, ale: „Abychom mohli řešit globální problémy, musíme se spojit.“ Jednota je nutná. Oddělené skupiny nemají šanci.

Korporace, které přicházejí do našich zemí, jsou dobře organizované a efektivně komunikují s vládou. Jsou zdatné také v manipulaci a obelhávání jednotlivých komunit. Pokud nebudeme mít v boji proti organizační taktice kapitalismu jasně zvolený přístup, nepřežijeme. Stále více vesnic se bude stávat součástí velkých měst, což povede k ještě větší chudobě.

PB: Když se podíváte na aktuální situaci životního prostředí, řekl byste, že jste optimista?

DU: Hay días en que pienso que las dificultades son muchas y los frentes de trabajo no alcanzan a enfrentar esas dificultades. Pero cuando estoy en territorios indígenas, campesinos, afrodescendientes, y veo la fuerza y la tenacidad de gente que a pesar de las adversidades y de no tener muchas cosas necesarias para la vida todos los días se levanta a enfrentar el corporativismo, los paramilitares, la seguridad privada que la quiere sacar de sus territorios, creo que mis frustraciones son estupideces con respecto a esa realidad.

DU: Občas si říkám, že na světě je mnohem více problémů než způsobů, jak je vyřešit. Když ale trávím čas s domorodci, s rolníky a s Latinoameričany afrického původu a vidím jejich energii a motivaci, se kterou čelí překážkám, a to, jak navzdory své nouzi dokáží vzdorovat korporacím, paravojenským organizacím a soukromým bezpečnostním firmám, které jim chtějí odcizit území, uvědomuji si, že moje frustrace jsou oproti realitě, v níž žijí tito lidé, malicherné.

Tento text publikovaný na Global Voices není originálem. Plnou původní verzi anglického článku „Are There Alternatives to Avoiding the Extractivism and Overuse of Natural Resources?“ si můžete přečíst zde, další články od Mónicy Baró najdete zde.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.