Z pohledu orientalismu: rozhovor s marockou umělkyní Lallou Essaydi

Essaydi

Lalla Essaydi – Harem #2 (2009). 71 × 88 ve 180.4 × 223.5 cm

Marocká umělkyně Lalla Essaydi (64 let) proslula okouzlujícími aranžovanými fotografiemi, které přes svoji jednoduchost mistrně poukazují na složité aspekty společenských struktur, ženské identity a kulturní tradice. 

Essaydi ve svých dílech nejenom přichází s novou verzí vizuálních tradic, ale i „vyvolává fascinaci odaliskou, závojem a samozřejmě i harémem, které jsou typické pro orientalistickou malbu“.

„Moje práce vyjadřuje primárně marockou identitu, ale vizuální prvky jako závoj, harém, ornamentální zdobnost a honosná barevnost jsou typické i pro další regiony v islámském a arabském světě, kde bylo postavení žen v průběhu historického vývoje poznamenáno omezenou možností sebevyjádření a pevně danou identitou,“ říká Essaydi v rozhovoru pro Global Voices. 

Essaydi vyrůstala v Maroku, později žila v Saudské Arábii a Francii. V současnosti tvoří v Bostonu. Svá díla vystavovala, mimo jiné, i v National Museum of African Art ve Washingtonu, D.C., na Institutu Umění v Chicagu či v holandském Fries Museum.

Essaydi pracuje s architekturou, ženským tělem a barvou jako básník. Tam, kde písmena zcela ovládají kompozici díla, jsou umístěna výrazná těla žen se zastřeným výrazem, které narušují celkové zdání krásy.

Výňatky z rozhovoru s touto umělkyní se nachází níže.

Lalla Essaydi

Marocká umělkyně Lalla Essaydi. Foto zveřejněno se svolením umělkyně.

Omid Memarian: V posledních dvou desetiletích jste vytvořila mnoho pozoruhodných děl, která svojí podstatou napadají zažitou strukturu společnosti a poukazují na moc a autoritu. Jak se Vám podařilo najít a rozvinout tento svůj vizuální jazyk? 

Laila Essaydi: Můj přístup k umění, včetně vztahu k umění islámského světa, vychází hluboce z mé osobní zkušenosti. Jakožto umělkyně narozená v Maroku, žijící v New Yorku, Bostonu a Marrákeši, a navíc často cestující do arabských zemí, jsem si začala uvědomovat a nyní si jsem hluboce vědoma pohledu, který na sebe navzájem „východní“ a „západní“ kultury mají. Postupně jsem si také začala všímat dopadů “západního” pohledu na „východní“ kulturu. 

Orientalismus je chápán jako představa Evropy o východních zemích, spjatá zejména s 19. stoletím. Přesto lze tvrdit, že dodnes přežívá jako soubor určitých domněnek a zahrnuje nejen pohled Západu na arabskou společnost, ale i způsob, jakým se arabské země s těmito představami buď ztotožňují, nebo na ně reagují. Ve své prvotní formě byl orientalismus vizí spisovatelů západních zemí a našel odezvu u umělců, kteří se na exotický východ vydali, aby poznali kulturu pestřejší, než byla jejich vlastní. Tento fakt se pro mě stal výchozím bodem a inspiroval mé malby i fotografie.

Obraznost, kterou jsem našla v orientalistických malbách, se mnou různými způsoby rezonovala, a nakonec mi pomohla najít vlastní vizuální výrazové prostředky pro má díla.

Ve svých fotografiích zkoumám tento orientalistický prostor, ať už myšlenkový či fyzický, a poukazuji na význam tvorby své vlastní identity u obou pohlaví, zatímco se vyhraňuji vůči stoletému kulturnímu a uměleckému vývoji a zabývám se jeho dědictvím pro současnost. Fotografuji například ženy zanořené do islámské architektury, všímám si a zobrazuji i alternativy podobných situací tak, jako byly zobrazovány ženy v malbách i fotografiích arabského a islámského světa. Mé spojení kaligrafie (posvátného umění, kterému se věnovali tradičně pouze muži) a heny (zdobného umění, které bylo naopak zpravidla doménou žen) podobně reaguje na obě umělecké tradice, typické pro každodenní kulturní život v islámských zemích, a překračuje jejich pevně danou hranici pro obě pohlaví, stejně jako hranici soukromého a veřejného prostoru.

Lalla Essaydi

Lalla Essaydi – Harem #1 (2009)

OM: Narodila jste se a vyrůstala v Maroku, poté jste strávila 19 let v Saudské Arábii, přestěhovala se kvůli studiu do Paříže, a nakonec jste se usadila ve Spojených státech, kde jste rovněž studovala. Jakým způsobem tento geografický faktor ovlivnil Vaši tvorbu, Vaše vnímání žen a jejich roli ve Vašich fotografiích? 

LE: Má díla jsou inspirována spíše osobním příběhem. Mnoho oblastí, které se v obraze spojují, nejsou pouze geografického rázu, ale jsou založené i na fantazii, kterou utvořilo dětství, vzpomínky na ně a další neviditelné vlivy. Proto moji práci nelze jednoznačně určit jako orientalistickou. Orientalismus mi dal perspektivu, ze které vnímám propojení jednotlivých oblastí ve svých dílech, ale vidím i vliv západní představivosti na Východě a způsob, jakým Východ sám sebe vnímá. Z hlediska osobního je pro mě práce nástrojem, jak přijít s novou verzí pohledu na různá období a kulturní kontext, a sama sebe tam přenést.

Zároveň ve svých dílech mohu prezentovat bohatou kulturu Maroka, středního Východu a severní Afriky. Přestože se v první řadě ve své práci věnuji ženám a jejich zkušenostem, tento aspekt je pro moji práci rovněž podstatný. Není tam jen tak bezděčně, je nedílnou součástí hodnot, které svým dílům dávám.

Lalla Essaydi

Lalla Essaydi – Bullets Revisited #37 (2014)

OM: Jakým způsobem ovlivnilo Vaši kariéru a Váš umělecký výraz bakalářské a magisterské studium na Tufts University a na School of Museum of Fine Art? Naplnilo studium Vaše očekávání?

LE: Na Museum School jsem se přihlásila, protože jsem před návratem do Maroka chtěla získat nové znalosti a dovednosti pro svoji volnočasovou tvorbu. Namísto toho jsem našla své životní poslání a práci.

Zjistila jsem, že mnohé z nejdůležitějších věcí v životě se dějí naprosto nečekaně. Třeba když při hodině malby objevíte zcela nový svět, který máte na dosah ruky a který jen čeká, až ho uchopíte. Nebo objevíte část historie umění, instalace, fotografie a další věci. Hledáte sklenici s vodou a najdete celý oceán, který k vám promlouvá. A vy jeho volání vyslyšíte. 

Nikdy bych si nemyslela, že v tomto prostředí strávím sedm let, pohroužená do všeho, co Museum School může nabídnout, a naučím se daleko více, než bych si kdy dokázala představit.  

Škola byla a je školou umělců, vedenou umělci a pro umělce, kde si každý ze studentů může vybrat, co se chce naučit. Nabízí pouze volitelné kurzy, nejsou zde povinné hodiny. Když si uvědomíte to bohatství, které je k dispozici, chcete pojmout všechno.

Od počátku jsem byla uchvácena. Do noci jsem se potulovala chodbami školy, nakukovala do prázdných místností a zkoumala, která technika se kde učí. 

A konečně mě Museum School naučila i to, že se všemi těmito možnostmi, uměleckým bohatstvím a ohromnou volností přichází i zodpovědnost.

Zodpovědnost, která v první řadě znamená disciplínu, stanovení priorit a v návaznosti na to získávání nových znalostí a zkušeností. A pak přichází sebeřízení, snaha naučit se porozumět novým způsobům uměleckého myšlení a také ambice, volající po vytvoření něčeho důležitého v našem životě.  

Mé studium mi však dalo ještě i něco jiného, co jsem opravdu nečekala. Přestože se jedná o veřejný prostor, získala jsem soukromí – něco, co jsem doma nikdy neměla. Byl mi dán prostor, kde mohu svobodně vyjadřovat své myšlenky, aniž bych se obávala, že o nich všichni budou vědět. Velice mi to pomohlo dále prozkoumávat a více si všímat některých zákoutí mého vnitřního světa, o kterých jsem předtím vůbec netušila.

Přestože jsem věděla, že umění je velice intenzivní osobní prožitek, zjistila jsem, že záleží i na pomoci mnoha talentovaných a obětavých lidí – těch, kteří učí a vedou vás, podporují vás a pomáhají vás rozvíjet, a kteří vás inspirují k tomu, abyste tvořili mistrná, krásná a pravdivá díla. Školu jsem milovala. 

Lalla Essaydi

Lalla Essaydi – Les Femmes du Maroc: La Grande Odalisque (2008)

OM: Ženy arabského světa a jejich osobní prostor jsou hlavním námětem Vaší série s názvem Harém a dalších prací. Jak se zrodil Váš zájem o toto téma a jak se vyvíjel v průběhu doby? 

LE: Moje práce má dosah i mimo kulturu islámských zemí, protože na Západě vyvolává fascinaci odaliskou, závojem, a samozřejmě harémem, tak jako to bylo již vyjádřeno v orientalistické malbě. Orientalismus mě velmi inspiroval. Mým hlavním zájmem byla malba, a právě jakožto malířka jsem se seznámila s orientalismem a začala jsem se jím více zabývat. Můj průzkum vedl k hlubšímu porozumění tohoto prostoru, který byl orientalisty tak nádherně vyjádřen, včetně arabského dekoru. Skrze ohromující výraznost tohoto dekoru jsem více porozuměla významu vnitřního prostoru v arabské/islámské kultuře. A konečně, samozřejmě, jsem se stala vědoma systému kulturní dominance i predátorské sexuální fantazie, která je v orientalistické malbě rovněž zahrnuta. 

Memarian: Vaše díla jsou mnohovrstevnatá, zahrnují nádherné barevné vrstvy zvenku a působivou kaligrafii, henu, keramiku a modelku. Druhé zmíněné je sice již na hranici klišé, avšak dílo celkově působí jako živý a mystický vizuální labyrint. Jak se Vám daří udržovat tuto tenkou hranici? 

Essaydi: Je důležité, aby má díla byla krásná. Přestože jsou přijímána odlišně v západním a arabském kontextu, zůstávají ceněná z hlediska estetiky. Proto je pro mě těžší udržet spíše roli fotografie jako umění, vzhledem k tomu, že vždy balancuje mezi politickým, historickým a estetickým obsahem.

Ale reakce na má díla, tak jak vyplývá z občasné kritiky, jsou často velice subjektivní, vychází z konkrétního kontextu a stejně tak jsou ovlivněna i danou kulturou. Podle jednoho názoru díla dané stereotypy spíše udržují, než aby na ně reagovala, a na druhé straně zobrazují to, co by mělo zůstat v soukromé sféře. To, jak jsou díla vnímána, vyplývá z jejich mnohoznačnosti a plyne z nejdostupnější, intuitivní reakce: pohledu na stereotyp. Nicméně, moje práce záměrně představuje více alternativ a výzev, které reagují na všeobecně uznávanou orientální malbu 19. století. Jakožto žena-umělkyně z regionů, které jsou zobrazovány, představuji historií spíše umlčovaný názor, jenž „komplikuje jakékoli precizně dané vymezení základních pravidel“. Čerpám z podobných vizuálních prostředků, ale angažuji se s nimi v dosud neznámém až nepohodlném dialogu a snažím se přehodnotit pozici orientální malby v historii umění.

Harem Revisited #34, 2012

Harem Revisited #34 (2012)

OM: V roce 2012 jste v jednom rozhovoru pronesla, že Vaše modelky samy sebe vnímají jako malé feministické hnutí. Zatímco svoboda je jedním z Vaších největších témat, v mnoha svých pracích se snažíte rekonstruovat zažitou tradici  jak je možné, že toto rozporuplné prohlášení může mít tak osvobozující vliv? 

LE: Ačkoli to vypadá, že ve svých dílech pouze „rekonstruuji tradici“, ve skutečnosti se snažím vyvolat nové porozumění.

Ten osvobozující vliv působí v mnoha ohledech, performance je vnitřní součástí mých fotografií a je patrná na pečlivé kompozici postav, na jejich fyzickém výrazu a na síle sedících modelek, které se stávají předmětem fotografií spíše než pouhými objekty na nich. 

Skrze psaní vyjadřuji své osobní myšlenky, vzpomínky a zážitky, které patří mně a ostatním ženám, ke kterým přistupuji individuálně. Přestože má díla vyjadřují především marockou identitu, vizuální aspekty jako závoj, harém, ornamentální dekorace a bohatá barevnost jsou typické i pro další regiony v islámském a arabském světě, kde bylo postavení žen v průběhu historického vývoje poznamenáno omezenou možností sebevyjádření a pevně danou identitou.  

Přestože moje práce evokuje regionální tradice, estetické i společenské, vkládám do svých děl prvek, který je narušuje – osobní příběh v podobě psaného slova. Ve vrstvách textu ženy, zachycené na fotografiích, kriticky vyjadřují své vzpomínky. Díla zároveň vypráví o historickém postavení marockých, arabských, muslimských a afrických žen. K pochopení mé práce je proto třeba, aby divák zkoumal zakořeněné, předem utvořené úsudky různých lidí, a stejně tak i své vlastní.

Lalla Essaydi, Bullets, Jackson Fine Art. February 3 - April 15, 2017

Lalla Essaydi – Bullets. Jackson Fine Art. 3. únor – 15. duben 2017

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.