Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

V Erdoğanově válce s „paralelním státem“ je hlavním cílem útoku svoboda projevu

V prosinci 2013 protestovaly tisíce lidí v Istanbulu proti korupci a Erdoğanově vládě. Transparent s tvářemi Fethullaha Gülena a premiéra Erdoğana říká „jeden není o nic lepší než druhý“. Autorkou fotografie je Fulya Atalay, zdroj Demotix.

V prosinci 2013 protestovaly tisíce lidí v Istanbulu proti korupci a Erdoğanově vládě. Transparent s tvářemi Fethullaha Gülena a premiéra Erdoğana říká „jeden není o nic lepší než druhý“. Autorkou fotografie je Fulya Atalay, zdroj Demotix.

Loni touto dobou se Turecko probudilo do dramatu trestního vyšetřování spojujícího rodinu a nejbližší spolupracovníky tehdejšího premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana s největším korupčním skandálem v historii země. Místo toho, aby rezignoval, slíbil Erdoğan, že bude bojovat proti politickým oponentům, kteří podle něj stáli za tímto vyšetřováním.

A tak také bojoval, svým vlastním autoritářským způsobem.

Nyní, v posledních týdnech roku 2014, je Erdoğan prezidentem, má více moci než kdykoli předtím a obhajuje vlnu zatýkání, která znepokojila pozorovatele uvnitř země i mimo ni. Zatýkáni jsou opoziční novináři a domnělí političtí stoupenci Muhammeda Fethullaha Gülena, bývalého spojence, ze kterého se stal nepřítel a který v současnosti žije v USA. Gülen – bohatý filantrop, pedagog a bývalý imám, který inspiroval po sobě pojmenované hnutí a je mezinárodními médii často popisován jako samotář – si získal obdivovatele po celém světě. Mezi ně patří i policisté, soudci a další zástupci tureckých úřadů.

Od začátku korupčního skandálu mluví Erdoğan o Gülenovi velmi jízlivě a věří, že je osobně odpovědný za nejtemnější týdny jeho politické kariéry. Ty začaly zatčením synů ministrů jeho vládního kabinetu v prosinci 2013 a dosáhly svého vrcholu v únoru tohoto roku uveřejněním audionahrávky rozhovoru dvou mužů, jejichž hlasy připomínají Erdoğana a jeho syna Bilala. Na nahrávce, která má údajně pocházet ze dne, kdy byli zatčeni ministři, probírají tito dva muži, jak schovat velké množství peněz (údajně ilegálně získaných), zatímco se policejní vyšetřování blížilo k Erdoğanovi a jeho Straně spravedlnosti a rozvoje.

Jelikož Erdoğan věřil, že vyšetřování korupce bylo dílem Gülenových přívrženců, vyvolává fakt, že se zatýkání ze 14. prosince zaměřuje na pracovníky médií údajně sympatizující s tímto politikem, dojem plánované pomsty

Erdoğan podle všeho vydal oficiální varování před tím, co mělo následovat, když 13. prosince řekl:

Nesetkáváme se zde s jednoduchou sítí, nýbrž s takovou, která je svázána se silami zla zde i v zahraničí. Ať k ní přináleží a stojí za ní kdokoli, my tuto síť svrhneme a tyto osoby poženeme k odpovědnosti.

Ve stejný den varoval Fuat Avni, uživatel Twitteru prohlašující se za osobu z vládních kruhů, že bezprostředně hrozí policejní zákrok proti médiím.

Bylo zatčeno 31 osob – novinářů a policistů s údajným blízkým vztahem k Gülenovi. Mezi nimi je Nedim Dumanli, šéfredaktor novin Zaman, Hidayet Karaca, vedoucí televize Samanyolu, a Ali Kara, scénárista populárního a kontroverzního seriálu Tek Turkiye. Všichni byli obviněni ze založení a vedení ozbrojené teroristické organizace a z účasti v ní.

Podle organizace Human Rights Watch jsou tato zatčení součástí vzorce, ve kterém jsou obvinění z terorismu a plánování státního převratu používána proti opozičním novinářům. Emma Sinclair-Webb z této organizace, která je odbornicí na Turecko, 15. prosince napsala:

Zatýkání novinářů na výročí korupční aféry naznačuje snahu diskreditovat a zastrašovat média nakloněná Gülenovi… Tato zatýkání jsou součástí vzorce pronásledování novinářů za údajnou účast v ilegálních organizacích, aby byla umlčena kritická média.

Vztahy mezi oběma muži byly údajně hořké již v průběhu roku 2012, ale utrpěly velkou ránu 13. listopadu, když Erdoğan začal zavírat Gülenovy vzdělávací organizace v Turecku. Od té doby se vzájemné kontakty zřetelně zhoršily a pro Erdoğanovy stoupence bylo mnohem snadnější identifikovat pravého nepřítele národa.

Během letošního léta, před srpnovým vítězstvím v prezidentských volbách, propustil Erdoğan stovky policistů a žalobců a prakticky tak ochromil vyšetřování korupční kauzy vedené proti své straně. Zatímco od všech obvinění proti Erdoğanovým přátelům bylo upuštěno, zdá se pravděpodobné, že nová obvinění – vedená proti jeho nepřátelům – tu zůstanou.

14. prosince Evropská unie, do které chtělo Turecko kdysi vstoupit, tato zatýkání odsoudila. Federica Mogherini, vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a Johannes Hahn vydali následující společné prohlášení:

Nynější policejní razie a zatýkání množství tureckých novinářů a zástupců médií jsou neslučitelné se svobodou tisku, která je klíčovým principem demokracie.

Ale odsouzení ve jménu demokracie jsou ve srovnání se sladkou polickou odplatou jen slova, která mohou být ignorována.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.