19. kongres Čínské komunistické strany upevnil mocenskou pozici čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jeho představy se nyní odrážejí v čínské ústavě.

Nově zvolený člen Stálého výboru politbyra Wang Huning, akademický pracovník, který se dal na politiku, povede stranické Oddělení pro propagaci za účelem teoretizování a dalšího šíření „Čínského snu“ Si Ťin-pchinga o národním obrození v Číně i mimo ni.

Prezident Si chápe ideologii jako hlavní zbraň pro udržení legitimnosti Čínské komunistické strany (ČKS). Využil čínskou online veřejnou sféru jako prostor pro demonstraci a podporu stranických principů a ideálů. Všechna média musí prosazovat loajalitu vůči ČKS. Nedávno byly dokonce všechny internetové společnosti povzbuzeny, aby u svých zaměstnanců podporovaly aktivní účast ve straně.

Stranické Oddělení pro propagaci hraje na této „ideologické frontě“ ústřední roli, neboť řídí obrovskou propagandistickou mašinerii, která určuje národní politiku v oblasti kultury, umění a vzdělávání.

Většina západních sdělovacích prostředků označuje čínskou ideologickou bitvu za „propagandu“, ale nevysvětluje složitou práci úředníků, kteří ji vytvářejí a udržují v chodu. Portál investigativní žurnalistiky The Initium sídlící v Hongkongu nedávno zveřejnil zprávu s hloubkovou analýzou transformace Oddělení pro propagaci. Níže uvádíme částečný překlad čínského originálu.

Stručná historie Oddělení pro propagaci

V roce 1924 bylo území Číny rozděleno mezi bývalá vojenská společenství Beiyangské armády, Kuomintangu a dalších regionálních frakcí. ČKS vytvořila politickou alianci, jejímž cílem bylo ukončit nadvládu vojenských vůdců. V téže době bylo založeno Oddělení pro propagaci, jehož úkolem bylo vydávat prohlášení, navrhovat slogany či letáky a vysvětlovat během Severního pochodu pro sjednocení Číny myšlenky čínského komunismu členům Národní revoluční armády a obyčejným lidem.

Během druhé čínsko-japonské války v letech 1937–1945 osvobozenecká armáda ČKS založila komunistickou základnu v Jen-anu. Vůdce ČKS Mao Ce-tung (ve vedoucí pozici 1943–1976) využil Nápravného hnutí, které bylo vůbec prvním ideologickým masovým hnutím, k restrukturalizaci stranických novin a časopisů, aby zajistil, že veškerá propagační činnost slouží zájmům ČKS.

Mao zavedl princip upřednostňování politiky před žurnalistikou. Způsob novinářské práce, který je na tomto principu založen, označují dnešní historici za „maoistickou žurnalistiku“.

Oddělení pro propagaci začalo vydávat interní publikace s instrukcemi pro stranické funkcionáře, aby bylo možné kontrolovat, jaké zprávy bude veřejnost dostávat.

Vedle povinnosti vysvětlovat a propagovat ideologii čínského komunismu sledovalo oddělení rovněž názory v rámci zpravodajství, cenzurovalo publikace a řídilo uměleckou tvorbu.

„Ústřední družstvo pro kulturu a vzdělávání“, založené v roce 1958 během ideologické Kampaně proti pravičákům, bylo vedeno ředitelem čínského Oddělení pro propagaci. V Mao Ce-tungově éře řídil oddělení tajemník Ústředního sekretariátu ČKS, rozhodovacího a výkonného orgánu strany. Oddělení mělo kromě vzdělávacího systému na starost sport, zdravotní péči a další oblasti.

Během Teng Siao-pchingovy reformní vlády (1979-1987) byly pravomoci Oddělení pro propagaci sníženy, neboť Teng do určité míry podporoval komercializaci medií.

Po Masakru na na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 se ovšem Oddělení pro propagaci opět stalo nedílnou součástí fungování státu a jeho ředitel byl členem stálého výboru politbyra ČKS.

Oddělení pro propagaci v současnosti

Dnes Oddělení pro propagaci řídí čtyři klíčové oblasti:

1. Ideologie. Oddělení šéfuje Úřadu pro teorii a Úřadu pro vzdělávání, které často zveřejňují články o teoriích a politice ČKS.

2. Kultura a umění. Oddělení pro propagaci spravuje kulturu a uměleckou tvorbu. Vede Ministerstvo kultury a Státní správu rozhlasu, filmu a televize (SARFT) spolu s dalšími kulturními a uměleckými organizacemi, jako je Čínská federace literárních a uměleckých sdružení a Čínská asociace spisovatelů.

3. Vzdělávání a výzkum. Oddělení pro propagaci je zodpovědné za vzdělávací osnovy národní ideové a politické výchovy. Kromě toho řídí výzkum v oblasti humanitních a společenských věd, protože vede Národní sdružení pro plánování pro filosofii a společenské vědy. Tento orgán přerozděluje mezi výzkumné týmy miliardy čínských jenů. Jen v roce 2017 existovalo více než deset výzkumných témat, jejichž název začínal slovy „Myšlenky prezidenta Si Ťin-pchinga k otázce…“.

4. Mezinárodní propagace. Oddělení vede mezinárodní komunikační úřad, který je zodpovědný za interakci se zahraničními médii a za předávání čínských zpráv a politických rozhodnutí světu.

Oddělení pro propagaci rovněž investuje do „zahraničních médií“, jako jsou Nouvelles d'Europe (欧洲 时报) a China Times (旺 报), které kladně informují o Číně mezi zámořskými čínskými komunitami.

V Číně jsou všechny domácí noviny, periodika a vydavatelství buď vládní, nebo stranická a Oddělení pro propagaci nad nimi má přímou kontrolu.

Nově je nyní ředitel společnosti SARFT Nie Chenxi současně náměstkem v Oddělení pro propagaci. Nie řídí rovněž Úřad pro správu kyberprostoru a Úřad ústřední skupiny ČKS pro záležitosti kyberprostoru. To znamená, že správa konvenčních i nových médií spadá pod Oddělení pro propagaci.

Nadvláda nad novými médii

Rychlý nárůst možnosti internetu v mobilu a sociálních médií v posledních letech umožnil čínským uživatelům internetu, aby mohli důrazně projevovat své názory. Jak Oddělení pro propagaci čelilo této nové výzvě?

Od roku 2012 se tvrdé omezení online médií stává „normou současnosti“. Nově zřízený Úřad pro správu kyberprostoru využil své cenzurní pravomoci, aby zajistil, že státní a stranické sdělovací prostředky obnoví svou vedoucí úlohu při ovlivňování veřejného mínění online.

V červnu 2017 bylo přes noc zakázáno velké množství stránek na různých platformách za porušení socialistických hodnot. Některé z nich měly na službě WeChat miliony příznivců.

Stranické Oddělení pro propagaci má veškeré cenzurní pravomoci a může využívat finanční zdroje ČKS k podpoře domácích a zámořských médií. Taktika tohoto oddělení se vyvíjela a dnes se zakládá na nových technologiích, díky nimž jsou cenzura a politické zásahy efektivnější a méně nápadné.

Zdá se, že „Kdo řídí minulost, řídí i budoucnost. Kdo řídí současnost, řídí minulost.“ se již nevztahuje pouze na dystopii líčenou Orwellem.