Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

· listopad, 2014

Články – Aktuality – listopad, 2014

Husajn Derakšan propuštěn z vězení

Ájatolláh Alí Chameneí, nejvyšší vůdce Íránu, udělil po šesti letech milost vězněnému blogerovi Husajnu Derakšanovi. Derakšan poděkoval Bohu, ájatolláhu a své rodině na své stránce Google Plus.

Jedenáctiletá holčička sepsala petici za odstoupení mexického prezidenta

Captura de pantalla de la campaña Personas que quieren la renuncia de Peña Nieto en la plataforma Change.org

Fotografie petičního archu kampaně Lidé, kteří chtějí odstoupení Peñi Nieta na stránkách Change.org

Politický aktivismus není jen pro mládež a dospělé. Potvrdila to Sofía, jedenáctiletá holčička z Mexika, která se rozhodla sbírat podpisy pro petici, která žádá odstoupení prezidenta Enriqueho Peñi Nieta. Vedly ji k tomu následující důvody:

Peña Nieto neodpověděl rodinám zmizelých studentů tak, jak měl. Místo toho odcestoval do Číny a má dům, který stál 80 milionů pesos.

Iniciativa vyvolala mnoho pozitivních reakcí. Někteří lidé se rozhodli petici podepsat, aby Sofíi a všem dětem (i některým dospělým) v Mexiku ukázali, že není nemožné udělat zemi lepší a že vládu, kterou lid zvolil, může ten samý lid i svrhnout. Sofíina matka dodala:

Já sama netuším, jak se odvolává prezident. Ale snad budu moci tyto archy někde odevzdat a Sofía pochopí, že její námaha za to stála a že jsme udělali všechno, co jsme mohli. Neměla jsem to srdce jí říct, aby to nedělala, že je to téměř nemožné. Nemohu jí ustřihnout křídla. Její nastupující generace je silná, s vírou a rozhodností a s představou toho, co je slušné a správné, kterou by si mnozí přáli mít i třeba jen na jeden víkend.

Petice probíhá na serveru Change.org a do momentu uzávěrky článku měla 10 500 podpisů.

Proč se Obama mýlí v případě Barmy

Mladí barmští aktivisté přinesli na fórum, kterého se v Barmě účastnil prezident USA Barack Obama, transparenty. Připomněli tak Obamovi, že takzvané demokratické reformy, které zavádí vláda podporovaná armádou, jsou podle jejich názoru buďto podvod, nebo klam.

Obamova druhá návštěva Barmy vyzněla naprázdno. [Text transparentů: Iluze! Reforma je falešná!]

Dnešní vzdělávání dívek posiluje ženy zítřka

Marita Seara, která bloguje na Voces Visibles (Viditelné hlasy), nás pozvala k rozpravě nad diskriminací, která má vliv na dívky a teenagery – nad přístupem ke vzdělávání –, a potřebou vzdělávat dnešní mladé dívky, aby se z nich staly silné ženy zítřka.

FotografÍa extraída del blog Voces Visibles, utilizada con autorización.

Foto z blogu Voces Visibles, použito se svolením.

Podle dat poskytnutých Amnesty International nemá 41 milionů dívek přístup ani k základnímu vzdělání. Negramotnost, dětské sňatky a těhotenství mladistvých jsou součástí začarovaného kruhu, který naše dívky hlavně ovlivňuje. Takže ani Latinská Amerika se tomuto globálnímu problému nevyhnula, hlavně kvůli těhotenství mladistvých:

Venezuela ostenta el primer lugar en Suramérica y el tercer lugar en América Latina al ser el país con mayor cantidad de embarazos precoces. De cada 100 mujeres venezolanas que quedan embarazadas anualmente, 25 son adolescentes, de acuerdo al programa de Telemedicina de la Universidad Central de Venezuela.

Venezuela je v Jižní Americe na prvním, v Latinské Americe na třetím místě žebříčku největší četnosti časného těhotenství. Ze 100 žen, které ve Venezuele ročně otěhotní, je podle dat Venezuelské univerzity 25 teenagerek.

K příčinám těhotenství mladistvých je třeba uvést, že třetina nechtěných těhotenství je důsledkem nepoužití ochrany a polovina těchto dívek před otěhotněním neobdržela dostatečné informace o sexu a reprodukci.

Takže vzdělávání je jedinou cestou. Vzděláváním dnešních dívek dáváme sílu budoucím ženám a tím i jejich rodinám a komunitám.

Maritu Searu můžete sledovat na Twitteru.

Tento článek je součástí #LunesDeBlogsGV (příspěvky španělských blogerů na Global Voices) z 3. 11. 2014.

Šovinismus a homofobie v mexické politice

Arely Torres-Miranda, blogující na portálu Mujeres Construyendo, probírá problém přítomnosti šovinismu a misogynie v mexických politických stranách, který se prolíná napříč celým politickým spektrem, od bývalých členů Institucionální revoluční strany (PRI), kteří si objednávali sexuální služby, přes členy Strany národní akce (PAN), u kterých je z mnoha videí ze soukromých večírků zřejmé násilí vůči ženám vycházející z genderové nenávisti, až po homofobii členů Strany demokratické revoluce (PRD).

Torres-Miranda píše, že je tímto problémem někdy natolik znechucena, že by nejradši svůj boj za práva žen vzdala.

[…] en serio, hay días que quiero rendirme. ¿De qué van todas estas declaraciones? ¿Cómo llegan estas personas a puestos públicos dónde deberían de garantizar y cuidar los Derechos Humanos? Hace unos meses platicaba con un asesor del congreso del estado y le decía que me encantaría poder hacer una iniciativa de ley donde se cuidara que cualquier persona, hombre o mujer, que llegase a ocupar un puesto dentro del servicio público debería demostrar estudios certificados de género y Derechos Humanos…me dijo que no era posible, que eso sería discriminar y entonces, inmediatamente me convertiría en eso que tanto me quejo… ¿entonces, cómo nos cuidamos de esto?

[…] opravdu jsou dny, kdy bych to nejradši vzdala. K čemu jsou všechny jejich výroky? Jak se tito lidé dostávají na veřejnou pozici, kde by měli zajišťovat a ochraňovat lidská práva? Před několika měsíci jsem mluvila s poradcem Kongresu a řekla jsem mu, že bych si přála vyhlášku, která by zajišťovala, že každý, kdo bude jmenován státním úředníkem, by měl mít certifikát ze studia práv žen a lidských práv. Řekl mi, že to není možné, že by to byla diskriminace a že by se tím pádem docílilo pouze toho, čemu se chce zabránit. Jak se ale tedy před tímto problémem bránit?

Torres-Miranda vyjadřuje své pochybnosti nejlepším možným způsobem – psaním.

Arely Torres-Mirandu můžete sledovat na Twitteru.

Tato zpráva byla součástí 27. blogového pondělí na Global Voices (#LunesDeBlogsGV) z 3. listopadu 2014.

Momenty života: Výzva k soucitu

captura

Snímek z filmu Nuna Rochy „Momenty”.

Carlos G. de Juan, blogující na Hacia rutas de cambio positivo (Cesty směrem k pozitivním změnám), nabízí krátký němý film, který je příběhem mnoha bezdomovců ve velkých městech, kteří žili naprosto normálně, dokud je život nepřipravil úplně o všechno:

Esta puede ser la historia de muchas personas que hoy malviven en las calles de las grandes ciudades. Personas que como todxs, fueron niñxs, fueron jóvenes estudiantes, fueron padres o madres, fueron nuestrxs compañerxs de trabajo, fueron nuestrxs amigxs pero algo sucedió en sus vidas que les hizo arrodillarse, abandonarse.

Může to být příběh mnoha lidí, kteří dnes přežívají v ulicích velkých měst. Byli to lidé jako my – děti, studenti, rodiče, kolegové a přátelé. Něco je však srazilo tvrdě až ke dnu.

S otázkou, zda jsme to nebyli právě my, nás Carlos G. de Juan vybízí k soucitu s lidmi žijícími na ulicích a k tomu, abychom si představili sami sebe v takové situaci a uvažovali o tom, co může dostat lidi do takto tíživé situace a jak je začlenit zpět do společnosti.

Scénář napsal a video produkoval portugalský režisér Nuno Rocha.

Můžete sledovat Carlose G. de Juana na Twitteru.

Tato zpráva byla součástí 27. blogového pondělí na Global Voices (#LunesDeBlogsGV) z 3. listopadu 2014.

V indických věznicích je příliš mnoho lidí čekajících na svůj proces

Přetékající voda ze septiku se vylila do cely železniční policie ve stanici Burdwan. Lidé zavření v cele uvádějí, že je velmi obtížné v ní přebývat. Autor fotografie Sanjoy Carmaker, copyright Demotix (18/10/2013).

Přetékající voda ze septiku se vylila do cely železniční policie ve stanici Burdwan. Lidé zavření v cele uvádějí, že je velmi obtížné v ní přebývat. Autor fotografie Sanjoy Carmaker, copyright Demotix (18/10/2013).

Indický portál alternativních zpráv Beyond Headlines vnáší světlo do temných koutů indického soudnictví. V Indii je mezi lidmi, kteří jsou drženi v celách a státních věznicích, větší počet osob čekajících na proces než odsouzených.

Kvůli pomalým soudním procesům čekají tisícovky podezřelých nebo obviněných na své přelíčení – často po dobu několika let a v přeplněných celách, ve kterých chybí elektřina, jídlo a jiné nezbytnosti. Asi 250 000 indických mužů a žen je v současnosti ve vězení bez toho, aby jim byla prokázána vina. Jejich osud je vázán na průběh procesu.

A kdo jsou všichni tito zadržení? To vysvětlují následující „tweety“:

Od mého kolegy @srirams91, mapa Indie podle počtu lidí čekajících na proces.

Dokážete si představit, že byste byli při čekání na proces několik let vězněni? Příběh tohoto muže vás bude šokovat!

Propuštění zadržených, kteří čekají na proces, také není dobrou alternativou, jak uvedli Sudhir Krishnaswamy a Shishir Bail v novinách The Hindu: „Bez zásadních reforem vyšetřovacího i soudního procesu může brzké propuštění lidí čekajících na přelíčení dále snížit patologicky malý počet odsouzených a uvězněných v rámci indického trestního systému.“

Jamajský spisovatel Marlon James publikoval román, který celý svět opěvuje

Nový román jamajského spisovatele Marlona Jamese s názvem A Brief History of Seven Killings (Stručné vyprávění o sedmi vraždách) byl uveden s takovými fanfárami, že ani nejpřísnější kritikové nešetří chválou na jeho adresu. Michiko Kakutani, literární kritička New York Times a nositelka Pulitzerovy ceny, označila Jamese za „výrazný talent“ a jeho román popsala jako „epický… s širokým dosahem, mytický, překračující očekávání, kolosální a závratně všeobsažný“.

I přesto jamajská blogerka Annie Paul zjevně předstihla mezinárodní média. Ve svém příspěvku Paul přiznává, že odložila vydání rozhovoru s Jamesem, aby tak „neporušila národní informační embargo uvalené Spojenými státy na román Brief History a jeho autora“.

Příběh románu „Seven Killings“ se zakládá na skutečné události, jíž byl pokus o vraždu ikony reggae Boba Marleyho jen několik dní před jeho vystoupením na koncertu za mír One Love Peace v Kingstonu v prosinci 1976. Autor atentát využil jako odrazový můstek pro diskusi týkající se otázek rasy a třídní příslušnosti na Jamajce, stejně tak i spletitých politických vztahů Karibské oblasti se Spojenými státy. V „exkluzivním rozhovoru“ s autorem mluví blogerka o procesu Jamesovy tvorby, skládá poklonu jeho plynulému jamajskému patois (místní slang), který ovládá „takovým způsobem, že mu rozumějí i cizinci“, a uvažuje nad možným pokračováním románu. Celý rozhovor si můžete přečíst tady.

Iguala: zlomový okamžik pro Mexiko

Fotografie byla převzata z blogu Fernanda Vázqueze Rigady a použita s jeho svolením.

Fernando Vázquez Rigada zveřejnil 27. října na svém blogu článek o otřesné události, která se odehrála v mexickém městě Iguala. Dle autorova mínění událost poodkryla závoj, pod kterým se mexická vláda doposud schovávala, a vyjevila tak skutečnou špínu – počínajíc bývalým starostou města, který byl do událostí zapojený, a korupcí úřadů konče.

Místní krize začala 26. září, 27. se z ní stala krize národní a 28. mezinárodní. Dnes jsme ve slepé uličce.

Vázquez situaci popsal jako „game changer“ neboli „bod zlomu“: „Šokující události, které nezmění pravidla hry, změní hru samotnou.“ Upozornil také na vícero skutečností, které by teď vláda měla brát v potaz:

Zaprvé: Přehodnotit své cíle.
Zadruhé: Naslouchat. V ulicích to vře. Lidé volají po změně.
Zatřetí: Pozměnit své politické kalkulace.

Autor článek ukončil následující poznámkou:

Země se 26. září změnila. Vláda si toho ještě nevšimla. Uvidíme, zda již nebude pozdě.

Dnes, víc jak 20 dní po událostech, už víme, že pro vládu už pozdě je, ale doufáme, že tak není pro 43 studentů, kteří jsou pořád nezvěstní. Jak křičí demonstranti: Živé je unesli, živé je chceme zpátky!

Svým podpisem se můžete i vy přidat k žádosti adresované mexické vládě, aby vyšetřila, kdo zločin spáchal a proč.

Sledujte Fernanda Vázqueze Rigadu na Twitteru: @fvazquezrig

Tato zpráva byla součástí 26. blogového pondělí na Global Voices (#LunesDeBlogsGV), publikována 27. října 2014.

V Guineji se kvůli viru Ebola zavírají celé nemocnice

Le CHU de Conakry via Koaci avec leur permission.

Všeobecná nemocnice v Conakry, přebráno od serveru Koaci s jejich svolením.

Zdravotníky v Guineji sužuje strach, od 17. září jich zemřelo již 28 a dalších 50 bylo hospitalizováno. Nedostatek ochranného materiálu je navíc tak velký, že se zdravotnické rukavice prodávají na černém trhu. Pro vykreslení atmosféry panující mezi ošetřovateli napsal Amadou Tham Camara na Guinée News:

Nemocniční personál v čínsko-guinejské nemocnici v Kipé, již traumatizovaný smrtí šesti kolegů v dubnu tohoto roku, nyní doslova propadá panice: lékaři odmítají ošetřovat. Každý den proklínají 17. březen, kdy přijali pacienta z Daboly, který nakazil hned devět jejich kolegů. 

V dalších velkých národních nemocnicích v hlavním městě Conakry zavřela již kvůli nově objeveným případům eboly celá oddělení. Jednotka intenzivní péče nemocnice Ignace Deena je také již dva týdny zavřená. Gynekologické oddělení téže nemocnice je ze stejných důvodů zabarikádováno. Mimo provoz je i největší porodnice v zemi v nemocnici Donka.

Malárie zůstává podle Světové zdravotnické organizace (WHO) s více než 30 % pacientů i jakožto nejčastější příčina smrti v nemocnici (14 %) největším problémem veřejného zdravotnictví v Guineji. Celé toto peklo nabízí dostatek prostoru, aby se čísla ještě zhoršila. Otupující ticho způsobené ohlušující panikou okolo eboly.